Naši severní cestu jsme měli naplánovanou asi půl roku. Tam nás intuice či osud naváděl. Netušili jsme tenkrát, za jaké situace se na ni vydáme. Jedeme na ni těsně po pohřbu našeho 25 ti letého syna Nicolase. A proto se cesta jmenuje Niki tour.
Zde jsou zápisku z mého deníku, kde jsem popisovala cestu na FB.
V té době jsem ještě nechtěla psát takto do světa, v jaké situaci jsme. Cesta nám ale velmi pomohla vrátit se do života, vidět jeho chutě a vůně. Proto jsem chtěla krásy severu přiblížit lidem, kteří mě sledují a také je někde zachytit.
Cestopis je někdy proložen vhledy a úvahami o světě mimo tělo, chodily mi sny apod.
Takže se omlouvám za případné chyby a nejasnosti.
K tomu, jak jsme potom vše zvládali, jsem natočila dlouhý rozhovor s Igorem Chaunem na Gošárně a můžete jej shlédnout zde : 25 let jsem měla syna a místo zármutku za to posílám vděk a lásku
Prezentaci z naší cesty v obrazech, spoustu fotek….sice bez mého povídání, si můžete prohlédnout zde : Litva, Lotyšsko, Estonsko autem i na kole
na odkaze : https://youtu.be/5w-KlQ_mzhc
23.7. Plán je jet až do Estonska, moře, slunce, duny, skály..priroda, svět….kde jsme spolu my a celé stvoření. Ať vnímáme, slyšíme a naše kroky jsou vedeny tou jedinou cestou, která je možná. Svítí z mlh a chce to, se na ní stále soustředit. Vůle je TVÁ, ne má.
24.7.
Den 1. Warszawa na kole… Park štěstí, sjezdovka v parku, teď na ni jezdí děti na trávě dolů, ruch velkoměsta
… Které bylo za války úplně zničeno a vyrostlo znovu..
.. Znovuzrození všude okolo… Ruch a život… Skvělá káva, jídlo s láskou udělané ve Vietnam. malé restauraci, kde měli velký výběr a láskou vonící, v malé kuchyňce udělané výborné jidlo
Jasný a hlasitý pokyn dostal od svého tatínka nejen chlapeček, učící se na kole, a ještě vratký… Ale i my : “Nepatrz do tylu, tylko doprzodu…. ( nedívej se dozadu, jen dopředu). 
od táty nejvyššího.
od táty nejvyššího.Den 1. Warszawa na kole… Park štěstí, sjezdovka v parku, teď na ni jezdí děti na trávě dolů, ruch velkoměsta… Které bylo za války úplně zničeno a vyrostlo znovu.... Znovuzrození všude okolo… Ruch a život… Skvělá káva, jídlo s láskou udělané ve Vietnam. malé restauraci, kde měli velký výběr a láskou vonící, v malé kuchyňce udělané výborné jidloMísto stanu jsme zvolili jízdu až do večera a malý hotýlek cestou. Nu je to pohodlnější..a to tedy velmi
.Dali nám jej z nebe. Jezírko s lekníny…
Ozdobené květinami a svetylky.
.Dali nám jej z nebe. Jezírko s lekníny… Ozdobené květinami a svetylky.A spánek klidný..a ranní cvičení na veliké terase vlévá život do těla…
.Ráno snídani vegetariánskou, neuvěřitelně bohatou… Mám sebou věci na klid a dobré spaní, nenapadlo mě, že budu potřebovat na trávení…. 
.Ráno snídani vegetariánskou, neuvěřitelně bohatou… Mám sebou věci na klid a dobré spaní, nenapadlo mě, že budu potřebovat na trávení…. Hodní lidé, vstřícnost…. Napíšeme hezkou recenzi na Google. Jestli pojedete 2 hodiny na Warszawu, najdete Sosnowe zatise u Bialystok. Doporučujeme… Malý ráj pro duši. 
Pak přišla fotka ze Sovince a další z vhledů, které v klidu chodí.
“Všichni stále jsou… Když se nacítíš na ty za branou- v klidu, pod pozemskymi bolestmi, citis mír a radost. Jen sem, do světa hlavy a leve hemisféry se vysouvame a hrajeme tady pozemskou hru….” Dějí se věci velkých vhledů, hodně vnímáme… Je mnohem více, než tato “realita”, co vidíme tady… Teď už to nejen víme z hlavy, ale hodně cítíme.A tato květina, kterou jsem ani neznala, nás teď potkává že všech stran… Barva fialová… Ať tmavá či světlá… Miluji fialovou 
24-25.7.
a začínají naprosto skvělé pirohy a domácí jídla a domácí zmrzlina. Tady, na Slovanském severu. A pokračujeme dále….
Pocta přírodě, díky níž můžeme zakoušet hmotu…. S úctou uložená stará borovice
, která ve vsi 200 let sloužila jako kaplička. Bylo to tady v kraji ( na hranici s Litvou), zvykem. Vše napsáno na cedulce… Kdyby někdo sáhnul na takový strom, byl by potrestán, udělal by si karmu…. 
, která ve vsi 200 let sloužila jako kaplička. Bylo to tady v kraji ( na hranici s Litvou), zvykem. Vše napsáno na cedulce… Kdyby někdo sáhnul na takový strom, byl by potrestán, udělal by si karmu…. A tak, když tato borovice byla opravdu stará, nikdo ji nechtěl setnout… Udělala to až vichřice, a pak ji s úctou uložili sem…
Tak tak… Líbí se mi to…. Lesy plné malin i ticha. Dobře, že jsme si vzali kola….
a začínají naprosto skvělé pirohy a domácí jídla a domácí zmrzlina. Tady, na Slovanském severu. A pokračujeme dále….25.7. Noc v kempu na severu Polska…náš stan, náš domeček. Plavání v čisté řece.. Stačí vám kousek místa a naplavete se proti proudu až až. Dnes ráno nám oběma sedla lehounká vážka na hlavu.. Lehkost sama, pozdrav z nebe
Ranní běh lesem a borůvky podle cesty. Krajina naše, polštině rozumíme, jsme přece od hranic.
Dnes přejíždíme do Litvy, směr Vilnius… 
Ukázka psané řeči, zkuste nahlas, zní to jako prastará řeč kouzelníků… Je ,zdá se, zpěvná a malebná… Uslyšíme u 1. Místní kávy.
Vyhlídka v rezervaci, pole, pastviny, lesy, řeka…. Nápisy, které neumíte ani přečíst….. 
Vhledy dnešní noci…. Hlava, která se ptá proc? Lituje… Hledá důvody…
Co by řekl Bůh?
Není důvod, jsou jen teď teď teď, řeka dalších teď. Každou noc umíráš, každé ráno se rodíš.Co s časem, který máš? Udělej mi( i sobě tím) radost… Sundala jsem boty a šla bosky ke stanu… To pro radost z doteku země. Ráno běžela lesem a s chutí jedla borůvky… To je Boží radost teď… Nevím, jaké bude další teď.
Kolektivní vědomí ti může poslat dávku čerstvých emocí… Nemusíš je brát… Kolektivní vědomí je tady v té hře, na Zemi… Proti síla, nádherná, v nás přítomná, čistá a svěží… Je konejšivá a nemá problém, věčná inspirace a absolutní naděje… Nemyslí ale VÍ…
A tak jedeme, jak říká rád Tomáš, “stále vpřed”… Něco tam čeká, nevíme co, ale je třeba odvážně jít… Řeka teče pořád dál a nikdy není stejná
26.7. Vilnius, hlavní město Litvy… Řeč ( i nápisy) pro nás nesrozumitelná( anglický domluva možná), lidé vypadají jako my( hodně blond) , i priroda jak u nás… Zatím. Čistá řeka, čisté nebe…
Půl milionu lidí má Vilnius… A hooodne kostelů. Univerzitu, velkou knihovnu… Čtvrť umělců Užupis( vyhlásili si prý vlastní stát), kde si u kytaristy dáváme pivo( hraje krásně) na kole se tu jezdí báječně.Výhled z hlavní katedraly.. Kde jsme zažili v akci všechny zvony a to mě dojalo k slzám a asi hovorům s Bohem…
Občas přijdou…před katedrálou je jedna dlaždice s nápisem ZÁZRAK, a když si na ni stoupnete a 3 krátce se otočíte, splní se vám přání. Příjemná atmosféra a my pojedeme dále…. Na sever
27.7. Kaunas, 2. Největší město Litvy, kdo může, je večer dlouho venku a je tu opravdu světlo o mnoho déle, než u nás v ten čas. My se teď v čase trochu ztrácíme, jsme jakoby mezi životy a tak jsme sem přijeli dost pozdě. Ubytovali se v centru města, hotýlek bez obsluhy, jak to je moderní, jen kódy na dveře….. Procházka po hlavní třídě, most přes řeku Neris… Jako brána do jiného světa 
A večeře v Gruzínské restauraci…. No máme se krásně… Jen zůstávat v přítomném okamžiku, i když mysl vytahuje z hlubin často nejčastější zbraně…. V TEĎ je ovšem blaženost bez očekávání…
Severská města, čistota, inteligence v tvářích, hodně blond lidí a občas tváře Vikingů, jako z filmů
Léto, které tu zažíváme a kterého si tady jistě všichni váží… Lidé žijí všude a podobně. Polévka
studená, z řepy růžová, okurky, kefir, je to vynikající…. A i jejich boršč….
studená, z řepy růžová, okurky, kefir, je to vynikající…. A i jejich boršč….28.7.
díky jemu jsem s překvapenim uviděla svůj velký program, který (jako každý program mysli) se tvářil jako svatá pravda a realizoval se úspěšně ve vnějším světě 
Já, si dala tento plněny bramborový knedlik, místní bramborové placky s tvarohem, jejich studenou polévku, co nás včera uchvátila.
Odsud jsme jeli trajektem, snad 5 minut ( za 1.60 euro tam i zpět) na kurskou kosu… Ta mě uchvátila zase přírodou…
Moc děkuji všem za VAŠE PŘÁNÍ všeho dobra k mým narozeninám z litevského venkova, kam jsme se uchýlili po prohlídce přístavu Klaipeda…(tam se dnes vrátíme.) včerejšek byl pro mě dojemný, a tak mě nějak dostala mysl… A tento pejsek, ZLATÍČKO, jeden ze 4 , které tady na velkém čistém statku s koňmi, hlídají.
z litevského venkova, kam jsme se uchýlili po prohlídce přístavu Klaipeda…(tam se dnes vrátíme.) včerejšek byl pro mě dojemný, a tak mě nějak dostala mysl… A tento pejsek, ZLATÍČKO, jeden ze 4 , které tady na velkém čistém statku s koňmi, hlídají.Tento pejsek s krátkýma nožkama se jasně ujal osoby v citlivém stavu, šel se mnou rozhodně běhat, což nešlo, protože byl pomalý… Počkal až dosbíram maliny a tvrdil, že nejlíp mi pomůže, když jej budu co nejvíc hladit. 
Pejsci jsou nejlepší léčitelé.
díky jemu jsem s překvapenim uviděla svůj velký program, který (jako každý program mysli) se tvářil jako svatá pravda a realizoval se úspěšně ve vnějším světě S pejskem jsme ráno pokračovali takto jogou, posíláme pozdrav.
Jsou tu stovky čápů
Večer v 21 jsme ještě jednou vyjeli na kole, nikde nikdo a světlo do 23 hodin… Takovéto názvy vesnic, ve vedlejší tento obchod, pizza pica a automat na kafe…. Centrum s cukrárnou… Nasáli jsme klid venkova a bylo to léčivé.
29.7.22 Klaipeda, nezamrzajíci přístav v Litvě. My se trefili do největšího letního svátku. Opravdu hodně lidí a ruchu…v duchu Colours..tedy pohody
Těší mě šťastní lidé.
Ulice plné stánků, místního jídla, oblečení, často originální, krásné kousky, hand made.
Já, si dala tento plněny bramborový knedlik, místní bramborové placky s tvarohem, jejich studenou polévku, co nás včera uchvátila.Odsud jsme jeli trajektem, snad 5 minut ( za 1.60 euro tam i zpět) na kurskou kosu… Ta mě uchvátila zase přírodou… Odjíždíme teď večer zase dále.. A slunce ve 20 hodin je vysoko a úplně žhne… Do 23 bude vidno.. Nejméně… Intenzivní léto a za půl roku zase hodně tmy….
slunce ve 20 hodin je vysoko a úplně žhne… Do 23 bude vidno.. Nejméně… Intenzivní léto a za půl roku zase hodně tmy….Když jsme tady na Zemi v tělech,ale tato čidla, smysly, dnes jsme jim dali najíst
Kurská kosa, 98 km výběžek( široký 400 m až 3.8.km), který chrání Klaipedu před větrem ze severu. Z toho rumraje města a, svátku, 5 minut trajektem do jiného světa…
písečné duny, zalesněné…pred danou bezvětří, na duně vítr a pak pláž a moře. Lesy voní, borovice, květiny, stezky pro nás, poklid…
Ještě že máme kola… Krásně jedeme, baltská pláž… Miluji tu svobodu a rozlehlost… Voda plytká a dost teplá… A baltsky čistá… Méně slaná, než Jadran… Splývám s vodou a pískem, vpiju se do Země a ta že mě bere všechny ty tíže pozemského světa.. Jsem součást přírody a toto či podobné krásné místo hledáme.. …Budou i severněji, pláže a, svoboda… Ale tady mi to velmi učarovalo.pojedeme dále, ale chci se sem vrátit… Viděli jsme jen kousek a je to výjimečné místo… Jsme na cestě… Tedy příště30,7.
… Ale vegan je vegan všude.
.
Spali jsme opravdu dlouho, cítím kontakt s tím světem, co je pravý a pravdivý, protože nic jiného už teď pro nás není možné.. Když se ho držíme pozorností, on velmi pomáhá a posílá klid. 
Překročili jsme hranice Lotyšska, a netuším, proč my takto překládáme, když oní jsou Latvija. Litva je naopak ta cedule na obrázku číslo 5….tak se s tím poperte. Zatím míříme na Rigu, ale stavíme se v Jūrmala, 20 km dlouhá pláž a těším se na moře zase
Zatím jsme si vypřáli kávu a k tomu i Tom vege jídlo a takové sladké dobroty ke kafi… 
A jak vidíte z jídelníčku, tady už se o překlad nikdo nesnažil, končí sranda …
… Ale vegan je vegan všude.Krásné mráčky na nebi a opravdové léto na, severu, ba horko. Mají ho tady prostě krátké, ale intenzivní…. Myslela jsem si, že tady nahoře už budeme více v bundách…
Jooo, věci jsou často úplně jinak, než jsme si představovali… Nech se vést vyšším scénářem..
.Spali jsme opravdu dlouho, cítím kontakt s tím světem, co je pravý a pravdivý, protože nic jiného už teď pro nás není možné.. Když se ho držíme pozorností, on velmi pomáhá a posílá klid. Vnímám často i tento svět jevů opravdu jen odečítán těmi čidly- smysly, a v nadhledu…… Snad se to takto ukotvi… Je to úlevné. Hlavně si uvědomovat, že to zdaleka není vše, a že to VŠE… Je čistě z lásky a navždy….. Atd atd, co bylo hodně krát slyšeno i čteno, teď to chce být žito…
30.7. Jūrmala, Lotyšsko, 30.7.22..moře, západ Slunce v 21.41, světlo na pláži a scrabble do 23 hodin… Pouští se draky, děti si hraji VV písku…je to zázrak a život je pořád krásný..Dnes kemp a STAN. S Tomem se držíme v tady a teď, nic jiného už nelze..a tady a teď je jen a jen božské…. Kamarádka ze mě bude mít radost, jak jsem to, sice dětsky, ale s nadšením nakreslila.
Riga zatím aspoň takto, secesní a čisté, i když je neděle, není přeplněná…. Kola jsou výborná, že máme, slunce pálí
31.7.22 ještě kouzelná Riga, Lotyšsko. Hangáry vzducholodí Zeppelin, dnes obrovské tržiště… Uzené ryby, zelenina, jahody a dokonce saunovaci metlicky… Koupila jsem na rituály i kolegovi Lukášovi…
Uzené ryby, zelenina, jahody a dokonce saunovaci metlicky… Koupila jsem na rituály i kolegovi Lukášovi…A bylo toho moc a jeli jsme s tím na kolech k autu a teď to budeme převážet v našem přeplněnem autě… Ale prostě metlicky odsud…Oběd ve Vietnam. restauraci od černošky k Kamerunu…
V městských parcích si lidé rozloží deky a dělají pikniky, nebo se opalují…. Spousta květin to vše zdobí…. Další večerní mystický zážitek bude v dalším příspěvku31.7. Řeka Gauja, Sigulda, národní park, zítra jej budeme projíždět. Na kolech…Stan jsme dnes vyměnili za ubytování na skoro úplném zámku…
.. Nádhera… Kolem velké 
stromy( se nabíjim) a stezka k lesu. Kolem 21 vyrážíme ven, neboť je ještě světlo…
stromy( se nabíjim) a stezka k lesu. Kolem 21 vyrážíme ven, neboť je ještě světlo…A při západu slunce přišel pozdrav… Duha, ač neprší a naproti pohled na Hrad, co vypadá jako Sovinec…( zítra tam budeme) . Je to hrad Turaida… S pověstí pro manželé…. O neposkvrnenosti a lásce.
Kouzelná louka a posvátné ticho… Dotek nebes… My omezení tělem… Někdo neomezený a šťastný…. Místní hřbitov plný zeleně a květin…. Řeka, koupajici se v ohnivé červené nadheře…. Úplně čistá, se škeblemi…. Jsme vždy tam, kde máme být… Nasloucháme vyššímu vedení…A teď se těšíme spát… Vypínáme denní čidla at vnímáme ta vnitřní. S Tomáš Fedorčák
Ty šaty jsou koupené u krásné ženy v Klaipede, mnoho nádhernych léčivých hladkých šatů z Bali, které vás pohladí. Má www.myflowerdress.com.
..nadherna bytost k tomu… Tyhle čekaly na mě…
1.8.vstup do Estonska kolem 14.hodiny. Gauja v Lotyšsku, přírodní rezervace, pro nás měla “jen” včera večer ten kouzelný dotek nebe, a ráno pak hodně pršelo
.
.My v té královské posteli si královsky a s vděkem užili klidnou noc i ráno
díky Bohu.
díky Bohu.Vyjeli jsme dál na naší severní cestu. Jeskyně Gutmanova… Podle dobrého muže ( Gutt man), který tu kdysi léčil místní vodou. Také jsme si doušek dali.
Pověst o krásné Máji máte i v češtině mezi obrázky.
První možný přístup k moři… Ač v dešti… Aspoň prázdná pláž a tedy nazí… Jsme se okoupali. Miluji plavat v moři… Ač je tady dlouho dlouho plytké… Velký rozhled do dálky a ta jednoDUCHOST.mé rozhodnutí je : mým milovaným do všech sfér, posílat jen myšlenky a pocity lásky a vděku za vše prožité….Až já budu jednou zpátky DOMA a bude mi božsky a celistvě, (mimo tuto hru na hmotu) , budu si to od mých blízkých také přát….
Rada, kterou dala Marcelka jedné mamince, co “přišla” o syna, zněla : ” Pusť ho, nikdy ti nikdo nepatřil, to jsou ty vaše připoutanosti”… Toto je svět pomíjivosti… A jediné, čeho se máme držet, je stvořitel, to že jsme to i my. Jenom Toto spojení je NAVŽDY. Ostatní se mění a pomine a my máme jen s rozkoší a, radostí prožít jeden okamžik přítomnosti za druhým… Jako děti…A tak trénujeme 
je to řešení na vše… Jak říká mooji, co jsem jej sdílela dnes…
je to řešení na vše… Jak říká mooji, co jsem jej sdílela dnes…Estonsko, zatím lesy… A uvidíme, kde bude svítit další cesta 
1.8.22, Estonsko, přímořské město, Haapsalu… Mají tady často zdvojené písmeno ve slově a řeč už se nepodobá ničemu, co známé. Mluví ale anglicky…. Jsme uchvácení domečky,Alí lidmi… Je jich 1 200 000…cistotou. Vidíte ledního medvěda? Restaurace a místo pivo… Plno květin v úžasných truhlicich… Úplně jiný svět, hrad tu, hrad tam… Jezero a moře a louky… Severní letos, slunce vysoko v 18 hodin a snad ještě opaluje… Teď je 21.38, sedíme na břehu a chystá se západ Slunce…. Barví se nebe…. Tady mraky komárů, protože tady je moře úplně plytké a je tu nějaké léčivé bahno… Dnes máme roztomilý malý místní kemp a STAN… S moskytkami….
Jiný svět… Člověk by si zvyknul, to se ví, ale teď jsme jako Marťani na výletě a koukáme na tu jinakost…
2.8.22..Tallinn, hlavní město Estonska… Půl milionu obyvatel, třetina Estonců bydlí tady. Každý tu, zdá, se mluví, kromě jejich řeči, i anglicky a rusky…
ALE… V březnu mají 1 den jako svátek rodného jazyka, svátek estonštiny. To se mi moc líbí. A zavedla bych to určitě i u nás… Pro nás je jejich řeč ovšem úplně mimo chápání
na kole jsme prijeli do centra města, neuvěřitelné historické stavby, chrámy, vyhlídka z nejvyšší věže a rozhled na celé krásné město a přes moře skoro do Finska. ( vyslali jsme si 258 vysokých schodů)potkali jsme krásnou Německo-asijskou rodinku s 3 dětmi ve vozítku, a ty jsme před 2 dny potkali v Rize. Krásní jsou…Na náměstí trochu podobnému Staroměstskému jsme vypili kafe… No ano, je to dražší… Káva kolem 3 euro.Ještě obrovská tržnice, tam jsem chtěla, nějaké ovoce, mají tu úplně všechno, i to, co jsem viděla ve Vietnamu.
v uzbecké malé restauraci jsme si tu dali studenou polévku okrošku, a placek se sýrem a špenátem. Milý kuchař mi vše ochotně nejdřív ukázal, když jsem se ptala, co je co… A na fotku si bohužel, sundal svou zástěru.
ruskou ambasádu hlídala policie a bylo tam spousta vzkazů na plotě.
původní styl domů v uličkách, jimiž jsme jeli ještě několik km k pláži. Moc a moc dojmů…K tomu vnitřní pochody a vnímání….
Dolem z Tallinnu velký… Musíme to ještě vstřebat… To pomůže spánek…
S Tomem, který to vede, a já následuji… Jako ocásek 
občas si něco vymyslím a dáme to hezky dohromady
občas si něco vymyslím a dáme to hezky dohromady
2.8.2022 Na nejsevernějšim místě naší cesty , ještě okoupání v Baltském moři. Dokonale vyjádřuji nápisy na tričku vzkaz, který chci poslat. Vlastně měl by zůstat jen tento VZKAZ navždy.
..milovaným bytostem, které se mnou strávily svůj životní Čas, daly mi dary své přítomnosti a vzájemné krásné zkušenosti….a musely dále. Dvě fotky vyjadřují celou message : děkuji a mám tě ráda… 
vše ostatní je navíc, často i překáží…
vše ostatní je navíc, často i překáží…A nesmírná vděčnost, že je vedle mě , s velkou láskou Tomáš, můj milovaný manžel… Který mě chce vidět a mít šťastnou a tak mě fotí a pečuje o mě…
V tomto světě, kde vůbec už nevím, co vše je v osudu pevně a neměnně vytištěno, co se ještě vyvíjí a mění… Neboť… Jak říká Marcelka z hor :vše je ve stálé proměně….Můžeme jen vždy dělat to nejlepší, co v té chvíli je pro nás možné….
A myslím, že lze , stále vidět dary, kterých je i po různých ztrátách, nesmírně mnoho….
Bůh =život=dětská radost okamžiku= tady a teď, jak to mají zvířátka a děti = nás přirozený stav = láska… A všichni k tomu máme přístup, ať se děje, co se děje. Protože toto, co vnímáme smysly Zdaleka není vše, co je.Svět hmoty, projevenych věci , je jen část stvoření. Ten základ a domov, tam se vracíme noc co noc a pak vždy po opuštění těla. Pod vrstvou zdejších programů se k tomu sladkému míru můžeme dostat v každé životní situaci.
“Existuje síla, na níž musíš pozornost upírat…. “
Nazvaná různými vidoucími různě… Mám ráda pojem nadduše…
A tak se držím, co to jde… Každý den je jako další život… Kde člověk pozornost udrží
3.8.22 Tartu, město vzdělání, nejstarší univerzity, krásná atmosféra, starobylé kostely, nazdobené ulice, chystá se zde festival…tady nahoře, zda se, se celé léto slaví…
Nádherná radnice… , teplo na kůži
A všude jsou květiny..delaji život krásný a lehký 
je to to boží dar lidem
je to to boží dar lidemTady trávník plný květin před dětským hřištěm 
…Tady čmeláci na květech a kvetoucí louka pod ořechy posekaná není… Až odkvete, tak pak.
Úcta k životu
Zápalili jsme svíčku na cestu světla… Protože tady neměli Ježíše na kříži a hrála tu krásná, přitom radostná hudba…. Oslavu, to 
ano, tak to má být, to má Bůh i život rád….
na ulici hraje důchodce na zvláštní nástroj… To se mi líbí… Dali jsme euro a ano, takto na důchod, proč ne?
tady kluk prodává jahody… Mňam, dobré… A musím to brát, že všichni kluci jsou jako mí… Neboť nikdo tu nikoho nevlastní… A vše je propůjčeno.. I blízcí, i věci… Je to tak.. Občas se mé malé já chce politovat…Přitom tady a teď… Má úplně jasno… A může jen jásat… No, celodenní trénink v dětském dívání se na svět… Projíždíme jako hosté…
A teď si ležíme s nohama nahoře a pijeme pivo a děkujeme Bohu i Zemi, za prožitek této krásné iluze, co nám dopřává prožívat sakra emoce…. A tváří se, že je to jediná pravda 
to víš, že jo.
to víš, že jo.4.8.22. Z Tartu, Estonsko do Jürmaly( Lotyšsko).Na cestě zpět zpátky v kempu na břehu moře, kde se nám minule moc líbil západ Slunce. Dojeli jsme v 21 hod. Během chvíle postavili náš domeček a připravili spaní… Kráčíme na pláž, kde západ teprve zraje…
Slunce. Dojeli jsme v 21 hod. Během chvíle postavili náš domeček a připravili spaní… Kráčíme na pláž, kde západ teprve zraje…Tentokrát úplně klidná hladina, což dělá kouzelnou kovově modrou barvu vody… To plus… A hned přichází protipól( tady v tomto světě nutno přijmout černou i bílou…nelze jinak…prijmout)… O to více komárů
.
.Vyzráli jsme na ně touto moskytkou tvaru stanu 
.. Máte tam někde fotku na bříška těch malých krvelačných bestií, co za to ani nemůžou…
.. Máte tam někde fotku na bříška těch malých krvelačných bestií, co za to ani nemůžou…A zahráli scrabble… A tma nastává kolem 23 hodin…
Tady na severu nám úplně utíká dopoledne, ale zato večery jsou dlouhé… A my spát musíme. Laskavý spánek nás léčí a, ač si to ráno nepamatuji, s jistotou si mě vnitřní DOMOV zvaný TADY A TEĎ, doučuje a otevírá…. A ráno si mě to zase zapne v tomto světě iluzí a někdy cítím sladkost nočního pochopení….miluji rano, kdy můžů dojít bosa na piskovou teplou pláž, 
bosa se proběhnout… Tady je pláž nekonečně dlouhá a teď v létě slunce hřeje od rána… Je dlouho na nebi….Pak do vody, očista, slanou vodou. Pošlu do ní všechny nepuštěné povzdechy tohoto světa i příběhu.. Musíte jít daleko, dlouho je plytko…. Aspoň se voda pěkně ohřívá…
Pak jóga, co do zatuhlých míst nechá vstoupit světlo, všude přítomné… Oslava života, který NIKDY nekončí….Vím, s jistotou absolutní, a to už dávno, že ŽIVOT je pořád a mnohokrát jsem byla tam, kde říkáme onen svět… A že je tam přirozeně a dobře a lehce.
Odjíždíme zase dal, i když je tu dobře…Cestou samé pláže a lesy plné borůvek… I hřib jsem našla….
držet energii nahoře!!!… Pak ten život lépe slyšíš a vnímáš…
Dobře, že se s Tomášem můžeme bavit o těchto věcech očím neviditelných… Tříbíme si, co přichází… Např. Toto:
Někdo přijde na návštěvu a ty jsi rád… Je ti s tou bytostí dobře, zdrží se možná i déle, než měl původně v plánu… A když se balí, pláčeš:,” nechoď, zůstaň, bez tebe to nezvládneme, zvykli jsme si, chtěli bychom tě tu ještě, abys….”
A on říká: ” Já už jdu, chci, musím pokračovat…. Fajn bylo, díky… Zase někdy… Každý je tu za sebe “
u návštěvy je to tak jasné… Dokonce bláhové… Teorie jasná, pojďme tedy do praxe odpoutavaní… Tak to tu v tom světě prostě chodí… Stoupání po schůdcích poznání… Každá škola končí praxí…Ještě v jsem přidala pár fotek z výborné restaurace v Tartu a účet, který nebyl v této nedaleko indické restauraci vůbec velký… V hlavním městě je dráž vždycky… A krásnou restauraci cestou… U moře
5.8.22 někde v Lotyšsku, úchvatné scenérie západu Slunce… Kempujeme po dost utrpěl jízdě neupravenou cestou, 2 neúspěšné pokusy v místech, kde se nezdá stanování úplně příjemné., Avšak úspěšné v krásném okoupání v moři, kde je i hloubka a super plavání.
… Kempujeme po dost utrpěl jízdě neupravenou cestou, 2 neúspěšné pokusy v místech, kde se nezdá stanování úplně příjemné., Avšak úspěšné v krásném okoupání v moři, kde je i hloubka a super plavání.A pak jsme našli místo u kempiku soukromého. Odměnou klidná pláž, večerní překrásné malování slunce na nebi.
Noc s poslechem vln moře, což je pro mě vždy mystický zážitek.
Nekonečně hvězd, vůně moře.A i dobrý výživný spánek…
Krásné kameny, které vezeme i domů a rozdáme. Nekdo tu vytvořil oslavnou mandalu
Ráno hned šup do moře a během a cvičení…. Výživné…
Snídaně, co auto dalo( já jsem docela veverka, co cestou přikupuje zásoby) …. A nemuseli jsme ani vytahovat nás plynový vařiček( trvá to dlouho, docela otrava) … Naši Lotyšští sousedi mají venku připojenou varnou konvici…děkujeme.svět je stále krásný, je náš, co jsme schopni vidět dle clon našich myslenek.Každá noc, zvlaste takto v přírodě, mi prinasi pochopení, jak to tu je a přijetí…. Kam až to má dojít… Netuším…. Spojení se vším se prohlubuje… Musí to být jednoduché….
A je to jinak, než se zdá… Právě naopak, než uvěřila mysl.
Naše ranní pozemské probouzení a otevření fyzických očí je vlastně každoranní zatemnění a zapomnění. … Věříme něčemu, co není pravda. Tu najdeme uvnitř a každý k ní má přístup, když chce. Když přijde čas
5.8.22, zpátky na Kurskou kosu, nádherné a výjimečné místo této planety. Protože už se vracíme a bylo pro nás důležité na hezkém místě udělat jednu oslavu při západu Slunce.
Pás navátého písku vytvořil kus Země v délce 90 km a široký 0,5 km až 4 km…. Vlastně ve tvaru meče, chránící pevninu před větrem. Podle pověsti to vytvořila jako ochranu před větrem bohyně.Půl území je litevské a půl ruské. Obrovské duny jako hory( lidé je obsazují stromy), několik kouzelných neuvěřitelnych městeček… Lesy, borůvky, květiny, klid a na plážích vítr. Výjimečná atmosféra… Klid…
Oproti světu lidí a městu Klaipeda, odkud vás za pár chvil( 5 minut?)převeze trajekt… Tentokrát jsme tu jeli autem… Minule na kolech. 
Dost nepříjemné emoce se nám vylouply na povrch… Trochu ponorka a více asi to, co bylo uvnitř a čekali na vybublání… Máme tady plán.
autem jedeme nejdřív do asi 20 km vzdáleného Juodkranté… Cestou se platí 30 euro jako vstup do rezervace.Kola dolů, do hospůdky, na pláž- (nudi je možná) .. Před les s dřevěnými sochami..nize…
a kvůli času jsme nejeli na les skřítků a čarodějnic. Aspoň si o něm níže přečtěte. Ale překrásná atmosféra tohoto místa, místní génius loci, nás pohladil a zklidnil… Uděláme, jak budeme vedeni
Největší městečko Nida, po 45 km, kousek před ruskou hranicí…Kaliningrad.
Velká Parnidis duna, kde stojí sluneční hodiny, v r 1999 zbořené částečně bouří.tak tak jsme v kempu našli místo na nás stan, ale vešli jsme se.Je pátek, lidí najeli na víkend.
Při západu slunce na pláži a v místní přírodě, vřesy, skalničkové květiny, seversky nádech…pro nás velmi silný večer, i obřad s popelem Nikiho. Cítíme, že oslavíme i pozemsky. Jídlem, pohybem.
Kemp je tady moderně zařízený a ráno nás překvapila vysoká úroveň podávání jídla v restauraci. S květinami na stole.Nemazali jsme si dnes svůj chléb s avokádem , ale rádi jsme si dali jejich krásné nazdobenou omeletu a Tom vege burger ( 7 a 8 euro, ať máte přehled) a skvělou kávu.
, ale rádi jsme si dali jejich krásné nazdobenou omeletu a Tom vege burger ( 7 a 8 euro, ať máte přehled) a skvělou kávu.Ale vedle si člověk může uvařit čaj a pojíst vlastní výtvory….
ŠACHY… Tak dokonalý obraz tohoto světa… Černých i bílých figur ( situací) je stejně… Jinak by tady hra nefungovala… Je jen o nás, jak černým a bílým projdeme… Každý má stejně namíchano… Je tu balanc a harmonie… Jin a Jang v rovnováze…. Nelze hrát jen s bílými… Nebyla by, to hra….
Maximálně můžeme hrát nevědomě ( pak se necháváme unášet emocemi nahoru a dolů) anebo víme zdejších pravidlech a držíme se u středu houpačky…. Více pozorujeme a jsme více v hledišti než na jevišti
Černým a bílým se tu asi vyhnout nedá…
v kempu od rána lidé aktivně sportují, my si bosky zašli asi 7 minut na pláž… Přes noc přišel deštík a přinést pro nás potřebný vítr… vlny dnes ráno přidaly na, divokosti a živelnosti. A dokončily naší včerejší akci….Takto opustíme pro tuto chvíli tento svět
vydáváme se na cestu domů… Uvidíme, jaké výzvy přinesou další TADY a TEĎ.
vydáváme se na cestu domů… Uvidíme, jaké výzvy přinesou další TADY a TEĎ.Každý den jako nové zrození.
Rozrušená mysl chtěla ráno pokračovat ve včerejší, celkem náročné, náladě…. Všimla jsem si toho, naštěstí, a řekla jí : ” Tady a teď je nový den a rozhlédni se kolem sebe a ono je na, světě.. Tady, a teď… Moc hezky. Je za co děkovat, je co velebit a slavit. “.. A ona ztichla, neměla na to co říci… A mě se udělalo hezky… Tady a teď.
.. A ona ztichla, neměla na to co říci… A mě se udělalo hezky… Tady a teď.Možná ještě něco ukážu, ale možná jen pojedeme. Děkujeme za vaši pozornost a že jsme mohli jet tak trochu s vámi.
s vděkem
Jana a Tom, www.tancimzivotem.cz
