Ztráta nebo dar….Místo zármutku volím život a vím, že se s milovanými bytostmi ve věčnosti zase v lásce setkáme.
Bylo pro mě důležité všechny vjemy a vhledy říci. Bylo jich mnohem více, ale ty nejdůležitější (doposud, protože proces přijetí a pochopení pokračuje) jsou tady….
Bylo to nesmírně smutné, nečekané….a také mnohem více.
Přeji všem pozůstalým, aby žili naplno svůj život a své milované pustili na jejich cestě dále. Láskou jsme všichni propojeni.
a tohle krátké video jsme chtěli s Igorem původně přidat. Nakonec zůstalo samostatně.
2-3 důležité věci pro přežití a další život…jak já to vnímám a co mi pomohlo.
K obřadům, spíše oslavám této milované bytosti, a puštění pout chci vzpomenout tyto 3, podle mě nejdůležitější. Udělat si je musí každý tak, jak jemu bude říkat vyšší vedení a moudrost uvnitř sebe.
1….Pohřeb jako oslava, opravdu velký, přišlo hodně lidí a vyzvali jsme je oslavovat namísto truchlení.
…jelikož náš syn byl takový rytíř, dostal od osádky hradu Sovince místo věnce meč…nyní má na Sovinci čestné místo, můžete jistě při návštěvě hradu potkat (Niki tady pracoval jako dobrovolník a průvodce). Hudbu jsme vybrali přímo pro něj, jakou miloval. Místo kondolencí v síni jsme všechny pozvali oslavit syna do jeho oblíbené hospůdky a vzpomínali na něj. Vyplakalo se mnoho slz, ale to musí být.
2.Obřad s popelem.
měli jsme popel sebou(jako zázrakem tak brzy) cestou do Pobaltí. Na nádherném místě, asi 3 týdny po smrti, jsme vrátili popel zemi. S manželem, jen sami 2 jsme-velmi dojatí-při západu slunce, na břehu moře, vytvořili jsme pietní místo, za přítomnosti živlů a krásy.
Udělali jsme to tak, jak jsme to cítili. Museli překonat touhu, držet se toho, co už není. Cítili jsme poté, že je dobře, že jsme to udělali. Bylo to silné a věděli jsme, že jsme vedeni pro dobro nás i Nikiho.
3. Vzpomínka po 42 dnech (asi 6 týdnů po smrti) . Sešli jsme se u nás na zahradě, u fotek, u příběhů. Mladí i my starší. Bylo nás asi 25 a kromě slziček bylo už více smíchu. U jídla, u ohně, u lidského sdílení. Bylo to i zakončení 6-ti nedělí pro maminku.
Téměř ve všech kulturách se tento čas dodržuje, jako uzavření truchlení a odevzdání bytosti plně zpět do rukou Božích. Obrovské poděkování přátelům, kteří byli s námi. A jsou stále.
Bylo mnoho znamení z nebe. Bylo mnoho dalších krásných oslav a vzpomínek. Chceme posílat do věčnosti jen lásku, radost, naději a vděk. Lépe s ní a s ním pak můžeme komunikovat. jsme věčné vědomí a jsme stále propojeni se všemi milovanými.
Napsalo neuvěřitelné množství maminek, co přišly o děti. některé již ve smíření, některé na cestě. Tady ohlasy alespoň 2 z nich…
Milada :
Milá Jani shlédla jsem Vaše vystoupení v Gošárně na téma ztráty svého dítěte, i když je tato událost pro Vás velmi čerstvá, dokázala jste svou bolest ” překročit”, a jít s takovým bolem, s takovou srdeční ztrátou na veřejnost, a já, vážně si toho velmi cením, snad si troufnou říct, že teprve dnes jsem díky Vám dokázala se pohnout ze své ztrnulosti, a rozhýbávám se, ztratila jsem 5.4. tohoto roku také syna Patrika v jeho 27 letech a…… ráda bych vás poznala osobně, a požádala vás o podporu, s úctou a velikým díky Milada D. z Ostravy, děkujiiiiiiiiiiiii
Odkaz na video s Igorem z Gošárny : https://youtu.be/NHnG-o7WoQA
Moc mě to těší, že mi toto paní poslala…
Má odpověď :
Děkuji, Miladko, za tento mail…nesmírně mě to těší…určitě se kvůli sobě, Patrika a všem okolo vás, zvedněte a žijte co nejlépe….a děkuji, že to píšete…moc mě to těší…a můžeme se potkat na kafe a popovídat, co říkáš?,, tykáme si, že?
Jana
