Příběh o nechání věcí, ať se samy vyvinou. Nic jsem nechtěla, jen vnímala, kam mě život táhne. A prožila pár super dnů u milovaného moře a dobře se bavila.
Začal v zimě, kdy se chystal zájezd party žen do Chorvatska. Kamarádky, ty jsou fajn, ale nelíbil se mi moc termín (ještě sezóna) ani ceny (“dost drahé, právě kvůli sezóně”).
Odpískala jsem to poprvé, ” letos s Vámi nejedu. Uvidíme”. Dotazy, “Proč?”, “Pojeď přece, bude fajn, jako vždycky”. Odpověď přišla asi za měsíc. S manželem jsme pozváni na svatbu. Aha, proto jsem se neměla hlásit.
V té době kamarádka Marťa, která prožívá doma něco jako převibrovávání vztahu a má zájezd zaplacený, je pozvaná v době odjezdu na důležitou oslavu: “Brácha má 50, nemůžu chybět”. Úplně ji slyším, jak silným hlasem říká Vesmíru : “Přijedu za Vámi k moři autem, každopádně.” Asi to řekla jaksepatří silně, protože…uvidíte. Tyhle SILNÉ výroky, řečené s velkým přesvědčením, Vesmír slyší, znáte to?
Říkám jí : “Marti, jestli bys jela autem, ráda se přidám, budeme po té svatbě, radši si nechám volno v kalendáři a uvidím, jak se věci vyvrbí”. Vesmír už to asi ví, my ale zatím netušíme.
Po nějaké době už v autě máme být 3 až 4 kamarádky, které by se asi taky přidaly. Věci, osoby, data se stále mění, lidé odpadají. Nic neřeším, neboť tohle léto jsem hodně na cestách a je mi celkem jedno, jestli se pojede. Ten klid, nechat věci se odvíjet. Kéž bych to v takovém nadhledu měla všude.
Jednou večer na nějaké oslavě s Marťou spočítáme náklady na cestu, autem na benzín, je to moc a tak to odpískávám podruhé. “Tolik nedám na necelý týden, nejedu a nebuď blázen, zruš ten zájezd. Naštěstí čeká náhradnice, pojede místo tebe.” Tak Marťa ¨to také ruší a zájezd je brzy plný. Mezitím se stalo spousta drobných změn, bylo to celé nesmírně ŽIVÉ a v pohybu. Jelikož je mi to “jedno”, jen na to koukám. TOTÁLNÍ IMPROVIZACE.
Pak volá Martina další změnu. “Manžel nebyl u moře, slíbil mi dnes, že mě tam vezme svým autem na CNG, bude to levné, pojeď s námi. Dojedem za holkama” No OK, tohle je milá varianta. Jelikož vím, že “převibrovávají” už dost dlouho a vše se u nich často mění, říkám : “Marti, jsem připravena na změnu, pokud jedete, jedu, pokud ne, nevadí”.
Zdá se rozhodnuto, dovoluji se už těšit, ač po dovolené a jiném moři, Chorvatsko mě láká. Klid a společnost kamarádek, či být sama se sebou u vody. Už se pomalu balím a 2 dny před odjezdem Marťa volá znovu a docela v emocích : “On nemůže, pojedeme ve dvou? Nebo to odpískáme? Zvládneme tu dlouhou cestu?” a já :” Kruci, já už se těšila, dej mi 2 hodiny”.
Vědomí, že tohle auto se půjčuje jen Martině a řídit by musela jen ona, 1200 km tam a stejně zpět. Ona je nesmírně odhodlaná, neboť je i dobře naštvaná. A během té doby několikrát přece volala do vesmíru : “Přijedu v každém případě.”
Trochu jí to rozmlouvám, vidím jak MUSÍ jet a chápu ji. A já nemůžu jinak, než být ten spolujezdec. Nechávám to vyvinou a samo se to děje. Je mi tak dobře JEDNO.
Vyjíždíme po oslavách, neděle odpoledne, cítím, že to zvládne. V autě, které nezná, s používáním navigace, což je pro obě nové, dlouhá cesta, ale nálada skvělá. Nějak je to nachystáno.
Tím, že jsem byla jen pozorovatel dění, prostě jsem poslechla intuici. Naše dovolená proběhla luxusně. Cesta dlouhá, Marťa to zvládla, s bolavým zadečkem, ale velmi posílená. Já s ní taky. Už vím, že i já bych to zvládla. Když se objevila cedule TUČEPI, oslavovaly jsme velké vítězství nad strachem a pochybnostmi a cítily se velmi silné.
Našly jsme naše kamarádky, bydlely kousek od nich, chodily na nudapláž, denně cvičily milovanou jógu na břehu moře, po ránu snídaly na bálkóně a koukaly do boží zahrady. Měly klid na sebe. Točily videa a přidaly i cviky do jednohubek jógy. Vychutnaly si ženských a kamarádských 8 dní a vzájemně se obohatily svou přítomností.
Jako bonusek dostaly několik setkání, vytvořených samotnou boží vůlí, která se v té lehkosti bytí a důvěře vesmíru projevuje. V tomto požehnaném stavu nadhledu se realizují nádherné “náhody”.
(Třeba ranní setkání 4 lidí, které nachystal vesmír sám k obohacení všech”, na FB tohle povídání dostalo snad 150 liků, asi že je prostě lidské a občas pro všechny:
O ZMĚNĚ POHLEDU na člověka. Příběh z dnešního rána. Cvičíme si, vzadu pod borovicemi. Přichází paní a manžel a malé dítě, pěkně protivný výraz, neříká nic a urputně si staví metr od nás s rodinou plážový stan. Sevřený hlas, ne moc sympatická situace. Říkáme si:”mohli slušně říct, posunuly bychom se. Když to potřebuje, at si tady tedy jsou.
Paní chodí kolem, dívá se divně, chut vyvést něco trochu na truc. ČLOVĚK SI TAK RYCHLE VYTVOŘÍ NÁZOR.
Pak manžel začně:”Dívám se, jak cvičíte, pro mě asi složité, nezlobte se, že jsme se tu tak rozložili. Začíná konverzace o cvičení, o joze, paní jde blíž, už si povídáme, ona z nejistoty do důvěry. Že chce taky cvičit, že je přihlášená. Dávám letáček, at zkusí jednohubky či meditace.
A ona ož otevřená si troufne říct, co nás odzbrojí: “Před 3 měsící jsem PŘIŠLA O DCERU.” Vše najednou chápeme. A vidíme v jiném světle.
Marťa jí obejme, řekneme slova povzbuzení, tipy na to, jak se dostat co nejdřív k sobě.
A najednou je teplo mezi námi. Dávám jen foto objetí, 2.fotka paní mezi námi je krásnější, protože ta utrápená paní se na ní směje a oči jí září. Jen nevím, jesti ji sem můžu dát.
Vesmír vše dělá dokonale a my jen plníme, co máme a to je krásné. Když má jedna kapička vědomí povzbudit 2., pak k setkání dojde. Moc krásná chvíle pro všechny, hřejivé setkání pro 3 dospělé a snad BRZY zase veselá maminka pro to malé dítě. Mimochodem těm, co o někoho přišli, doporučuji knihu Anity Moorjani:Musela jsem zemřít. Nádhera). www.tancimzivotem.cz
V uvolněnosti a neočekávání ničeho jistého se děje to, co se má nejlepšího dít. Další setkání byla již 3. rokem se Štěpánem, postiženým úrazem a uzdravujícím se pobytem s naší partou (tedy mimo jiné)
Tohle je Štěpán, fotí jeho táta, neúnavě pečující. Příběh úrazu dospělého muže a jeho znovu stavění na nohy. Tady Almamater Bohumín krásně podpořila tento proces.
Klidné snídaně na terase s pohledem do “rajské zahrahy” naší 80ti leté bytné, čiperky s krásnou energií. To si člověk na dovolené vychutná. Měl by to umět i doma, že? To tady a teď v praxi.
Je to celé příliš obyčejné? No právě, takové to má být. Kdyby do toho povídala hlava, tak by to celé bylo velké drama. Ten nadhled a stále možná improvizace je základem té lehkosti. Netrvání na ničem. Přijímání změn. V konečném důsledky z celé cesty kromě pohody na duši vznikla i spousta videí a nápadů. Níže.
A tady jsou odlehčená videjka, co se podařila v nádherném západu slunce, či naopak po ránu při józe. Ať se atmosféra na vás přenese : “made in PROUD ŽIVOTA :
https://youtu.be/npaEeI4081U
https://youtu.be/t5Nb5iHv10g
https://youtu.be/sui9Dc3m5aw
A přibyly i cviky k “JEDNOHUBKÁM JÓGY” , a stále do souboru budou přibývat. Níže celý seznam videí zatím 22 krátkých (srozumitelně podaných) cviků na yotube – najdete na tomto odkaze. Můžete zkoušet a kdykoli se k nim vracet. Přeji krásnou mořskou léčivou náladu :
Jana Fedorčák – van Coppenolle
www.tancimzivotem.cz
mobil: 776 627 442
fb.me/jana.vancoppenolle
inspirativní články, videa a mé akce:
fb.me/ObjevSvujPotencial
blog ze života:
https://www.facebook.com/JanaFeDenik/
Můj video kanál na youtube