Na té fotce sedím jako malá mojí mamce na klíně a očividně ji mám ráda. Je tomu tak i teď, ale nebylo po dlouhá léta. Pohled na mámu či její fotku mi většinu dětství vyvolával lítost či vztek.

Byla jsem typický klient pro terapii. Máma pila a já to těžce nesla. Mockrát jsem křičela, byla zoufalá, bezmocná. Ničila si zdraví – ona a i já, ale jinak jsem neuměla. Ovládnout své emoce, být nad věcí, netrápit se tím…Dobrá rada, ale jak se to dělá? Pro dítě nemožné. A tak mi ty dětské emoce zůstaly i dlouho do dospělosti, vztah s mámou i se sebou samou byl plný vzteku, lítosti, studu a bezmocnosti.

Ono to nejdřív vypadá, že je to smůla a že ostatní to mají lepší. Že je to fakt nepříjemné. A že jsem chudák, i ostatní mi to potvrzují.

Co ale z toho, hrát si na chudáka, člověku v tom stejně dobře není. Nějak jsem tušila, že vše si stejně v sobě musím opravit sama. Docházelo, že samotná situace není ani dobrá ani špatná, záleží na mém pohledu na ni. Meditace, konstelace, odblokování. Skutečnou tečku udělala metoda RUŠ (https://tancimzivotem.cz/#4), s dětskými emocemi jsem se rozloučila, dokonce i moje máma udělala kus práce na sobě, kdy po mrtvici přestala pít. To už ve mě byl ale klid a já už nic neočekávala.

Ještě jsme zažily spolu před její smrtí 2 pěkné roky, kdy jsem se vrátila do toho úplně 1.dětského vztahu s ní. A tím je jen původní láska, vděk za život, pochopení všeho, neočekávání ničeho. Jen děkuji a miluji tě. Jsem už dospělá. A bylo to to nejlepší, co jsem mohla dostat. Ta nezkrotitelná ranařka, kterou taky v sobě mám, je vlastně moc fajn. Mám tě ráda mami.

A i když jsme si to neříkaly, tak teď – ty tam a já tady, to víme a je to tak odjakživa a navždy. A kdykoli držím fotku s tebou, tak si na tebe ráda vzpomenu a vidím to dobré, co po tobě mám. A to, co se kdy nepovedlo, to je prostě lidské. Všechno je v naprostém pořádku. Zůstal jenom klid a přijetí. A úsměv z fotky.

Takže, jde to, napravit jakkoli špatný vztah a vrátit se k původní lásce. Vztahy s rodiči se nám promítají do těch dnešních, je proto lepší je mít v pořádku. Jako základy domu – základy dospělých vztahů. Mockrát jsem to s klienty zažila a často se to na začátku zdá nemožné. Ale síla lásky, která je mezi námi všemi je mnohem větší než jakékoli naše programy a bloky. Je možno ji znovu najít. A pak se nám žije krásně. Dělejte to pro sebe a obšťastníte svou rodinu i celý svět. Přeji krásné plynutí v řece původní lásky všech bytostí. Vždyť jedno jsme. A láska je naše pojivo. Jana www.tancimzivotem.cz