či bůhvíkomu, kdo si přeje mít lidi vystrašené a šířící vibrace nízké a hutnější. Přitahující si pak do života věci nehezké. Které se jim vůbec nelíbí. S nimiž naopak  “bojují”. Jak na lep nesednout a udržet se naopak v pohodě a přitahovat si do života zázraky a krásu?…Sledovala jsem to na sobě právě pár dní tomu. ..Zprávy a facebook plný utečenců. Měla jsem čas a zájem se něco o tom dovědět. (“Přece člověk nemůže před problémy utíkat a dělat, že nejsou”). A tak mé emoce, rozčilení, odpor, strach o to, co máme, pocit ohrožení…..začaly krmit mé myšlenky.

Pracoval (jak bez vyjímek stále dělá) zákon vesmíru – ČEMU VĚNUJEŠ POZORNOST, TO POSILUJEŠ (toho ti v životě začíná přibývat) a do pár dnů nám vstoupil do zahrady zloděj. Díky bohu, intuice mě v tu chvíli poslala právě jemu vstříc.

Nicméně, uvědomila jsem si, že je to výsledek. Mého myšlení a mého vyzařování posledních dní. Zaměřování mé pozornosti.

Nic, absolutně nic v tomto vesmíru a tím pádem ani v mém městě ani v mém životě se neděje jen tak. Vše je jen výsledek všeho, co kdy bylo. A právě tady a teď se z toho můžu poučit a dělat něco třeba jinak. Kdo jiný než já a kdy jindy, než teď. …Divíme se možná, proč imiganti z Afriky táhnou na Anglii, Itálii apod, ale jak se tyto země chovaly kdysi necitelně při svých nájezdech třeba právě do Afriky. Jen zpravodajství nebylo.  Možná by to byly stejné obrázky.

Tento můj život je můj výtvor, vše proběhlo nejdřív v myšlenkách a pak přidáváním emocí se zhmotňovalo vše, co teď prožívám. (A o mnohém ani nevím, neb se děje podvědomě). Máme to tak všichni. A všichni, kdo jsme na světě, všechna lidská vědomí míchají každým okamžikem polévku tohoto světa, jak ho vidíme a vnímáme.

Nikdo jiný to netvoří, než my. Jsme velmi mocní tvůrci. Naladěni v nízkých frekvencích zlosti a strachů tvoříme nehezké věci, třeba zloděje, násilí, však víte. To, o co vůbec nestojíte. Hlava plná myšlenek, plno nepříjemných emocí, tím se uzavře přívod dobré nálady, také bytí, boha a intuice. A táhne nás to dolů do bahýnka ještě hlouběji.

Ve vysokých a jemných frekvencích lásky, porozumění, smíchu, tvoření – dělání toho, co nás baví (klidně zákusku,  obrázku,  plení jahod, sledování filmu, meditace, hry, procházky) naopak máme prázdnou hlavu. Může námi přímo protékat čirá esence božství, prostě láska , z níž je všechno ( i my) vytvořeno. Jsme vedeni na místa, kde máme být, vše do sebe zapadá, jsme chráněni. Děláme to, kam nás vede dobrý – příjemný pocit. Určitě se dovíme i všechny zprávy, které jsou pro nás důležité. Možná si najednou budeme chtít pořídit na zahradu hlídacího psa. Či podpoříme nový zákon. Či se ocitneme na demonstraci. Ale určitě to přijde samo a budeme se u toho cítit z hloubky dobře.

Jednu vzpomínku na to, co udělají s člověkem média mám z povodní. U nás doma jsme ji měli 2 krát. V r.1997 hodně vysoko, byla to velká zkušenost. Totální zmar a ztráta, pak naděje, probuzení, vzájemná ohromná pomoc. Před pár lety voda nakoukla do našeho domu asi 10 cm vysoko. Žádná katastrofa, ale hodně nepříjemné. Pro postižené hodně práce, úklidu, vyhazování, oklepávání zdiva a podobně. To jsme všechno dělali – co bylo potřeba – i všichni okolo, co to měli podobně. Když děláte, co máte, nemáte čas na sledování TV, ani na velké přemýšlení o tom.

Přece jsem ale vnímala, že v TV jsou často stejné a ty nejhorší případy na všech programech. Stále stejná branka plná vody. Stále ten stejný – nejhůř vypadající dům. A podobně. Pak jsem vyjela něco vyřídit do blízké Ostravy, tam jsem potkala naprosto vyšokovanou kamarádku, které se voda ve městě sice nedotkla, ale spoustu času věnovala sledování zpráv. Byla v mnohem horším psychickém stavu než já. Byla opravdu na pokraji nervového kolapsu. Z vody, ze smrti, z katastrof a bůhvíčeho, co jí navykládala její nakrmená mysl.

A tak jsem viděla, co s námi dělají média. Čím více času věnujeme poplašným, nepříjemným zprávám, tím máme nižží frekvence a tím hůř nám je a tím horší věci se nám v životě dějí.  Ti, kteří tam tu vodu měli, dávali většinu času a pozornosti, úklidu, nápravě, čistotě, práci. Byli jsme mnohem víc tady a teď a bylo nám docela dobře a vše se nějak řešilo. Samo.

Takže – i teď jsou zprávy plné násilí, vybírají se ty nejhorší případy, často se věci i vymyšlí – je třeba zaujmout. To vy-MYŠLENÝ vnější svět na sebe poutá pozornost. Může to být živo jen z vaší pozornosti, jinak to uschne. Pamatujte, že čím víc pozornosti a emocí tomu dáte, tím více to nakrmíte. Je to zákon, platí stále.

Jako parazit  v našem těle či v domě je důsledkem nějakého nepořádku v nás, tak i někdo nepříjemný se tu octnul, že jsme ho sem nějak přitáhli. Stejná frekvence ke stejné. Co v našich myslích, životech, přístupu k přírodě,  je tak násilné, že se tu tlačí toto podobné? Čisté zdravé ovoce je chráněné, to zhnilé je plné mušek. Je tam pro ně vhodné prostředí. I politici jsou zrcadlem nás.  A jedině změnou u sebe se změní okolí.

Máme spoustu síly a moci, objevme ji, soustřeďme pozornost na to ušlechtilé v nás. To živme. Lidskost, obdiv k přírodě, úctu k jiným tvorům, to pravé božství v každém z nás, co kvete v našem srdci. Pěstujete to? Krmíte? Zaléváte pozorností? Meditací? Modlitbou? Pokorou? Láskou k blízkým? Pozvedáním ducha? Pobytem v přírodě?Hlavně uvědoměním si toho, že BŮH jsme my všichni. Ta jemná čistá síla uvnitř každého z nás, která dojetím při pohledu na narozené dítě vytlačí slzu. Tu je třeba živit. To když budou evropani dělat, pak se nebudou a nemůžou potkávat s energiemi nízkých vibrací, prostě se to nepřitáhne k sobě.

Jako parazit bude šťastný jen ve znečistěném střevu, ale nebude se mu dařit ve střevu člověka veselého, který pije třeba syrové šťávy z vlastní zeleniny.

Navíc, pokud budeme směřovat svou božskou pozornost skutečně božskému tvůrci v nás, je to mocnější než kamkoli jinam směřovaná pozornost mnohem více poblázněných lidí, kteří svému bludu, plnému omezení a násilí také říkají bůh.

Jak mocné bytosti jsme, jak mnoho z nás na to zapomělo a jak si právě teď na to máme vzpomenout. Místo snižování svých vibrací na úroveň násilníků – naopak znovu běžtě výš, do božských sfér, kam odjakživa patříte. To vnímám jako náš úkol.

Budete-li opravdu toto chtít, vyjádřete své přání a v té chvíli vám celý vesmír v tom vzpomínání začne pomáhat. Bude se to samo dít, informace, směrování. Na mých stránkách můžete zkusit třeba některou meditaci (https://tancimzivotem.cz/kategorie/meditace-videa-z-akci/ ), ale uvidíte, že to pohrne ze všech stran. Samozřejmě pro někoho terapie vhodná (u mě více na https://tancimzivotem.cz/#4 ) pro někoho procházky, koníčky, uvidíte. Cokoli, co vám dělá skutečně PŘÍJEMNÉ pocity – ty nás vedou nejlépe. Naslouchejte svému srdci, je za všemi těmi strachy, a uvidíte, že vás povede dobře. (Ty zvyky mysli a nevědomé krmení problémů  budou zkoušet se vrátit, ale vydržte, trénujte, stojí to za to)

Nalezte tu úžasnou bytost, kterou opravdu a odjakživa jste a pak na vás nic nemůže.  Jste kus boha, jste milované dítě vesmíru a jen se teď máte něco naučit, či si vzpomenout na tu dávnou pravdu. Umění a schopnost tvořit svůj život a udělat z něj jedinečné dílo. Beze strachu z čehokoli. Vemte si tu schopnost zpátky a neodevzdávejte ji médiím či někomu, kdo s ní chce manipulovat. Daří se to jedině, když vy jste zapoměli na to, kdo a jací opravdu jste a jakou opavdu máte sílu.

Najděte sebe v tom původním stavu,  kdy si užíváte život a věříte v jeho dokonalost a víte o té milující jednotě. Žijte právě ten okamžik  TADY A TEĎ. Jako malí jste žádný strach neměli a uměli jste takto BÝT. Je to totiž váš přirozený stav.

Držím palce, protože takto budeme hodně silní a pro nic zlého tu nebude živná půda. Jana Fe (Fedorčák – van Coppenolle) www.tancimzivotem.cz