1.vánoční den po štědrém dnu. Užívám si kontrast nevozity těsně před vánoci a dnešní klid.
V těch dnech PŘED je spousta očekávání. Nosíme asi od dětství a čekání na JEŽÍŠKA. A že jsme byli děti, jejich očima vnímáli, je tu vzpomínka veliká a chceme to takto zažívat pořád.
Ale s dospělou hlavou to vždy nejde. Tak to chceme zažít, až to hledáme v dostatku jídla a pořádku a přípravách. Hlavu vyprázdnit do dětského stavu, to je recept. Přidat kapku dospělých organizačních dovedností a zbytek nechat se vytvořit.
Co se vytvořilo u nás?
Stromeček jako každý rok prostě je a pěkný (dokonce originál, vpředu nám přerostla tújka a rozhodli jsme ji posvětit na vánoční stromek), kocourek si hraje s baňkou pod ním a rád by ho více odstrojil. Všichni si pospávají v pošmourném dnu anebo dělají, co chtějí. Dnes už vyklidnění. Včera ještě to chystání, ale šlo to snadno.
Vzpomínky máme proto, že jsou navázány na EMOCE. Hezké chvilky si připomínáme rádi, a rozsvěcují nás a přitahují další podobné pěkné. Chudák ten, kdo si rád připomíná ty emočně bolavé. Tvoří si další takové chvíle.
A mé vzpomínky na včera, ty nejmilejší:
-Ráno strojím stromeček a volám kamarádce, kterou čeká samotný večer, ať přijde strávit s námi kousek štědrého dne. Vidím její radost a tak jsme zkusily cukroví a vypily kafe u toho strojení.
-Tomáš (můj muž) ráno veze starší příbuznou Ani s dárkem za pravnučkou. Ona po letech tu malou vidí a je šťastná, Tom mi to líčí, tak jsem štastná taky já i on. Když si představíme, jak velký dárek to pro Ani musel být.
-V TV mi pustili kdysi nejoblíbenější moji pohádku – Zlatovlásku. Byla jsem u ní zase jako ta holčička. Krásný Jiřík a pomoc mravenců a živá a mrtvá voda….(Každého z nás se hluboce týká jiná pohádka, že? A ty pohádku jsou tak silné a tak hluboké).
Vzájemné popřání si s kamarádkou a jejími dětmi a pohled na rodinku, z níž vyzařuje lehkost a radost (když vím příběhy, kterými prošli a krásně se vybrousili.) Některá setkání pohladí, ani člověk neví proč.
-Večer jsme v té hromadě rozbalených dáků s tchýňkou hrály stavění věže z kostek a bylo souznění a legrace.
-Ještě později náměstí plné spokojených bohumíňáků (spojených vibrací bramborového salátu a rozdávání radosti blízkým), kroužek přátel a tanec na ABBU. A nádherný ohňostroj, ke kterému mi zahráli super vypalovačky od ACDC a Ramsteinu, až mi v těle tančily buňky.
-Ještě pozděli máme chvilku povídání se synem, které bylo v poslední době vyspívání tak vzácné, a tak si to moc vychutnávám.
Tak vidím, že krásu včerejšího štědrého dne zdobí tyhle perličky vzpomínek, i když dárky i jídlo bylo super. A vytvořily se samy a spontánně, z intuice.
A to je právě to důležité . Většinou jsou to ty neplánované chvilky. TADY A TEĎ. A dohromady pak budou tvořit jako korálky ozdobu našeho života. Až jednou opustíme tělo a uvidíme to z nadhledu, tyhle okamžiky budou zářit jako diamanty.
Užívejte je a budu moc ráda za váš nečekaný korálek vánoc, který zůstává jako blýskavá perlička v paměti a asi nebyl ani plánován. Dole v komentářích je pro něj místo a já už teď za něj děkuji.
JanaFe (Fedorčák van Coppenolle), www.tancimzivotem.cz
FB stránka Objev Svůj Potenciál– inspirativní články, videa a mé akce
mobil:776 627 442
facebook profil
FB stránka JanaFe – Deník zázraků – blog ze života
S pozorností upřenou na světlou stránku čehokoli, co se právě děje,
protože tam určitě je. A pokud ji nevidíme ještě, pak platí:
John Lennon: ” Na konci vše dobře dopadne.
A pokud to dobře nedopadlo, tak to ještě není konec”.
Jeho IMAGINE je přání celému světu z božské inspirace a potěší vaši duši.