Již několik maminek mi napsalo, nebo zavolalo po shlédnutí videa, které jsou na youtube (dám odkazy na ně na konec tohoto článku) a týkají se odchodu mého milovaného syna. Smrt a její přijetí….jak to maminky zvládají. Alespoń jeden z posledních dotazů, které naprosto chápu a moje odpověď…

Třeba to pomůže ještě někomu v této situaci. I toto přináší život, každý hrajeme jinou roli v této boží hře.  A duše (živá bytost) je nesmrtelná a nekonečná.

Vzájemně si pomůžeme, abychom našim milým posílali jen dobré a žily ŽIVOT, který by nás i je potěšil. Pustily, co není naše. Byly tím, kým máme být. Těšily se, když jsme tady i v této roli. Našly boží sílu v nás. 

Dotaz : 

“Milá Jani, moc Vás zdravím. Již asi 4 roky poslouchám Vaše videa a někdy i s Vámi cvičím. Je mi 50 let, a v květnu se mi zabil můj 25letý syn. A protože jsem viděla Vaše video, kde jste mluvila o úmrtí Vašeho syna, tak jsem se rozhodla Vám napsat a poprosit o radu, jak  to vše pochopit a pobrat.

Myslela jsem si, že to zvládám, ale mám pocit, že se to zhoršuje. Nedokážu myslet na nic jiného. Pořád si vše vyčítám. Hodně koukám na filmy o posmrtném životě, vždy mě to na chvíli uklidní, ale vím, že to chce jen čas, nic jiného, a najít si činnost, aby o tom člověk stále nepřemýšlel.

Jen mě zajímá, jestli si myslíte, že datum smrti máme určený, než se inkarnujeme. Moc za Vás děkuji, jste moc sympatická, ráda bych Vás někdy poznala osobně. Bydlím nedaleko vás,  klidně přijedu a popovídám si s Vámi na toto téma, možná bych potřebovala i nějakou terapii, protože mám pocit, že stojím na místě a nemohu opustit staré věci. Kdy máte volný termín prosím? Děkuji za přečtení a Váš čas. Mějte krásné dny. Anna

Odpověď :

“Aničko, děkuji moc za důvěru. A objímám ..a rozumím . Je to ještě čerstvé….Upřímnou soustrast…To je proces…jste moc šikovná, že takto věci vnímáte a chcete vše uvolnit…je myslím i normální to tak mít. Ale jak sama cítíte, mělo by se to spíš zlepšovat, než zhoršovat…