Chtěla bych vám vyprávět jeden příběh, abych vám pomohla pochopit a odpustit to, co jste v minulých životech udělali jiným a co oni udělali vám.

Před dávnou dobou žil v jedné indiánské vesnici v Americe starý muž. Měl neobyčejně krásného koně. Všichni lidé ve vesnicích po celé zemi o tom koni slyšeli. Bylo to nádherné zvíře s dlouhými, lesknoucími se slabinami. Jeho svaly se rozehrávaly leskem a krásou při každém pohybu.

Velký Náčelník slyšel o tomto koni a vyslal svého posla, aby se muže zeptal, zda si ho od něj může koupit. Válečný posel uháněl tryskem k vigvamu starého muže a seskočil ze svého koně. Když se jeho mokasíny dotkly země prach se rozvířil všemi směry. „Starý muži, jsem zde jménem Velkého Náčelníka. Posílá své pozdravení a ptá se, zda si může koupit tvého koně.“

Starý muž byl člověk vlídný, důstojný a choval se s klidnou rozvahou. Nakonec odpověděl: „0devzdejte, prosím, mé pozdravy Velkému Náčelníkovi a poděkujte mu, prosím, za jeho laskavou nabídku ke koupi mého koně. Ten kůň je však mým přítelem. Jsme společníci. Znám jeho duši a vím, že i on zná mou. Nemohu prodat svého přítele.“

Posel odjel pryč.

Za dva týdny nato kůň starého muže zmizel.

Když vesničané uslyšeli, že kůň se ztratil, všichni se shromáždili okolo starého muže. „Starý muži, to je ale velká smůla! Mohl jsi prodat svého koně Velkému Náčelníkovi. Teď nemáš ani koně, ani peníze za něj. To je ale smůla!“

Starý muž se na každého z vesničanů podíval svýma mírnýma, laskavýma očima a řekl: „Není to smůla, není to štěstí. Neznáme celý příběh. Řekněme jen, že ten kůň utekl.“ Vesničané odcházeli a kroutili hlavou, protože věděli, že je to velká smůla.

O měsíc později se kůň starého muže vrátil a za ním následovalo dalších dvacet nádherných koní. Každý z nich byl bujný a překypoval vitalitou a energií. Vesničané běželi ke starému muži. „Starý muži, měl jsi pravdu! Nebyla to smůla, že tvůj kůň utekl. Bylo to štěstí. Teď nejenže máš svého koně zpátky, ale máš i dvacet dalších krásných koní! To je štěstí!“

Starý muž pomalu zavrtěl hlavou a s hlubokým soucitem řekl: „Není to dobré, není to špatné. Neznáme celý příběh. Řekněme jen, že se ten kůň vrátil.“ Lidé odcházeli a kroutili hlavou. Věděli, že to bylo převeliké štěstí, mít tolik krásných koní.

Starý muž měl jediného syna, který začal koně drezírovat. Syn každý den ráno brzy vstával a pokračoval ve své práci. Jednoho rána se starý muž přišel na svého syna podívat. Mladý muž se vyšvihl na neosedlaný hřbet divokého černobílého koně s přirozeným půvabem. Kůň se divoce vzepjal, otočil se doprava a pak doleva. Najednou jediným mocným kopnutím zadních nohou vyhodil černobílý kůň syna vysoko do vzduchu. Syn starého muže dopadl na zem a zhroutil se v prachu. Měl zlomené obě nohy.

Všichni vesničané se shromáždili s velkým nářkem a lamentováním. „To je ale neštěstí! Máš pravdu, starý muži. To, že se tvůj kůň k tobě vrátil, byla velká smůla. Teď má tvůj syn obě nohy zlomené a je z něho mrzák. Kdo se o tebe postará, až budeš starý? Je to velká smůla.“

Starý muž se napřímil a vážným hlasem řekl! „Není to smůla, není to neštěstí. Řekněme jen, že si můj syn zlomil nohy. Neznáme celý příběh.“ Vesničané odcházeli a kroutili hlavou. Věděli, že pro starého muže je to velká smůla.

V zemi vypukla velká válka a Velký Náčelník povolal všechny mladé muže z vesnice do boje. Byla to krutá válka a vesničané věděli, že už nikdy své syny neuvidí. Ještě jednou se shromáždili okolo starého muže. „Starý muži, máš pravdu. Není to smůla, že si tvůj syn polámal nohy, protože i když je mrzák, pořád máš svého syna. My už nikdy své syny neuvidíme. Bylo to pro tebe štěstí.

A starý muž znovu řekl: „Není to štěstí, není to smůla. Neznáme celý příběh.“

Když budete zkoumat své minulé životy, narazíte na období, kdy si budete připadat jako oběť a jindy zase jako pronásledovatel. Dostaňte se za rozlišování na dobré a špatné. Neposuzujte. Uvědomte si, že kým jste byli a co jste zažili v minulosti, není dobré. Není to ani špatné. Možná jen neznáme celý příběh.

Všechno, co jste zažili – všechno, co vám jiní udělali a co vy jste udělali jim – bylo nesmírně důležité pro váš vývoj. I ty lži, které jste vyslovili, nebo ty případy, kde jste se chovali krutě nebo nespravedlivě, byly důležité. Dokonce i ty věci, ze které se z hloubi duše stydíte, vám pomohly stát se tím, kým jste. Všechny naše zkušenosti nám pomáhají být soucitnými, milujícími, celými osobnostmi. Do té míry, do jaké jste schopni si odpustit a přijmout se takoví, jací jste, se můžete stát účinnější silou při uzdravování naší planety. Nezapomeňte: „Není to dobré. Není to špatné. Neznáte celý příběh.“