Mnoho se děje. Migranti, islamisti a masakr v Paříži, pokusy o provokace. Vybuzování strachu. Televizní zprávy. Zkoušky, jak budeme na vše reagovat. Tahle reakce mi přijde opravdu vyspělá…Proto ji chci tady uložit. Aby byla motivací i ostatním.

List teroristom od vdovca z Paríža

List, ktorý napísal parížsky vdovec Antoine Leiris, potom, ako  prišiel o svoju manželku, matku ich dieťaťa, Helen Muyal-Leiris (35 r) .

Obvykle píšem len to, čo zažívam. No tento list som si prežila od začiatku do konca a jeho pisateľ má môj obrovský rešpekt, preto som si ho dovolila z anlického originálu článku spolu s fotkou Helen vybrať a preložiť, hoci moja angličtina zrejme nevystihne celkom to, čo napísal. No naozaj cítim to, čo on zažil tak kruto, že strach a nenávisť nás robia neslobodnými ľuďmi a zväzujú nás v našich pocitoch a konaní. A neviem, ako dokázal tento človek, manžel otec, to, čo dokázal,  no mám moju obrovskú úctu.

“V piatok ste vzali život výnimočnému človeku, láske môjho života, matke môjho syna, ale moju nenávisť nezískate. Neviem, kto ste a ani to nechcem vedieť, ste mŕtve duše. Ak Vás tento Boh, pre ktorého slepo zabíjate, stvoril  na svoj obraz, každá guľka v tele mojej ženy je ranou v jeho srdci.

Takže nie, neuspokojím vás tým, že vás budem nenávidieť. Chcete to, ale keby som odpovedal na nenávisť zlosťou, poddal by som sa rovnakej nevedomosti, ktorá z vás urobila to, čím ste.

Chceli  by ste, aby som bol vystrašený, aby som sa na svojich milých spoluobčanov pozeral podozrievavo, aby som svoju slobodu obetoval za svoj pocit bezpečia. Prehrali ste.

Dnes ráno som ju videl. Konečne, po nociach a dňoch čakania. Bola taká krásna, ako keď v piatok večer odchádzala, taká krásna, ako keď som sa do nej pred dvanástimi rokmi bezhlavo zamiloval.

Samozrejme, že som zničený od žiaľu, toto malé víťazstvo vám poskytnem, ale bude mať krátke trvanie.

Viem, že ona bude s nami každý deň a že sa nakoniec stretneme v nebi, so svojimi slobodnými dušami, ktoré vy nikdy nebudete mať.

My dvaja, môj syn a ja, budeme silnejší než akákoľvek armáda na svete. Už s vami nemôžem (nechcem) naďalej strácať čas, pretože sa musím vrátiť ku svojmu synovi, ktorý sa práve zobudil.

Má iba sedemnásť mesiacov, no aj tak najskôr ako každý deň spapá svoju desiatu, a potom sa rovnako ako každý deň budeme spolu hrať a tento chlapec bude celý svoj život šťastný a slobodný.

Pretože ani jeho nenávisť nikdy nezískate.”

zdroj:https://www.lubicanoscakova.sk/list/

Za sebe – po překonání aspoň základních strachů, když se sem migranti začali hrnout, jsem už teď klidnější. Vnímám stále více, že vše se děje jedině v souladu s vesmírným řádem. Vše je reakce na předchozí akci. Stále máme možnost měnit – názory, reakce, své činy. K životu nejen lidí, ale vůbec – všeho na Zemi. My byli nevšímaví, nechtěli vidět. Tato hra, která se s námi hraje, může být i námi prohlédnuta. My můžeme najít zpátky svou moc a nebýt jen oběti. Jsme skutečně boží děti a když si to uvědomíme, hrajeme a žijeme dle své intuice(boha v nás), nic nemůže být silnější. Nic nás nemůže zmanipulovat.

Ano, nechat se stáhnout do nenávisti a strachu, to by byla naše prohra a zatažení zpět do něčí hry. Naopak udržení lásky a naděje v sobě, vědomí si věčného moudrého života nás pozvedá a z té hry vytáhne ven, na světlo.

Mnohým iluzím jsme uvěřili, i vlastní bezmocnosti a malosti, ale není to pravda. Opravdu sníme velmi barvitý sen, ale přitom všem si nosíme naprostou blaženost, štěstí, bezpečí, sílu a dokonalost ve svém srdci. Čím bláznivější ten svět kolem nás bude, tím dřív nám to snad dojde. Může to být jinak a hned.

To tajemství je udělat klid a harmonii v sobě, tedy najít je tam, neboť tam stále jsou. Naciť se se zavřenýma očima na svou hruď, chvíli to vnímej a dej tomu pozornost. Spatříš celý vesmír a BYTÍ. Ty  a já a ty taky, nejen vyvolení. Je to pro všechny. A v té chvíli se i svět kolem uklidní.

To okolo nás je jen odrazem našeho vnitřního světa. Proto každý vnímá v životě jiné věci a dějou se mu jiné záležitosti. Je tu totiž vždycky vše. A my si vybíráme, co budeme prožívat. Můžeš zkusit meditaci (třeba https://tancimzivotem.cz/kategorie/meditace-videa-z-akci/ ) nebo pozoruj přírodu. Hlavně vypni TV, pokud tě rozrušuje a žij co nejšťastněji. Kdyby něco přišlo k tobě a chtělo řešení, určitě budeš umět reagovat i tak. Ba možná ještě lépe s práznou hlavou (dle intuice, čili boha).

Většina lidí je dobrých a ti ostatní stejně nebudou šťastní, teprve až k tomutéž dojdou. Neboj se a UŽIJ  si život. Je krásný.

Ještě krásná meditace Petra Chobota natočená už před 2 lety, ale jak aktuální. Je to posledních asi 20 minut a je to nádhera plná světla. Pokud takto budeme vysílat myšlenky, musí se to projevit velikou harmonií pro všechny. Moc doporučuji. Zvláště, pokud se bojíš, jsi zlý, či nevíš co s tím. Tohle:

Jana Fedorčák van Coppenolle, www.tancimzivotem.cz