Vzpomínám si okamžik, kdy někdy ve 20 letech držím útlou knížku, cizí jméno, ale TAK mi mluví k duši. Všechno, co je v ní, někde hluboko dávno znám…Tady je :

Kamarád Jirka mi ji tenkrát půjčil,  že je to jeho poklad. A ted, po letech, ji někdo namluvil a umístil sem. Je to vlastně pár minut moudrosti. Naprosto srozumitelným jazykem. Tyhle věci nestárnou, jsou nadčasové. A třeba dnes zasvítí i na začátek cesty vaší, anebo vás obohatí tam, kde právě jste. Pohádka na dobrou noc: