Na terapii přichází Anička, menší žena s hezkou tváří, sportovně oblečená. Její problém je, že se rozpláče, kdykoli má něco důležitého řešit, neschopna činu. Rozklepe se, přijdou slzy a není schopna slova.

Doma syn, 10 let, rozpadlé manželství, vše jinak jakž tak klape, ale nějaké šedivé. Cvičí tai-či, ale nějak se neposouvá. Vše nějak stojí na místě.

Po úvodním hovoru a nasměrování jdeme do akce, zpátky po stopě jejích potíži. A brzy jsme u otce, který absolutně jasně protěžovat její 2 bratry a ženy posílal do kuchyně. “Holka vzdělání nepotřebuje”.  Anička měla velkou touhu učit se karate, otec to uměl. Prosila ho, ať ji učí, ale on dceru učit nechtěl.

Máma byla docela spokojená ženuška, v ní problém nebyl, akorát Anička si dala do středu svého života tátu (tak to holky často mají) a jeho odmítání ji velmi zraňovalo. Jakoby jeho slovo bylo pro ni to nejmocnější. To jsme postupně krásně zpracovaly, bylo přijato, emoce se vyplakaly a křivdy už nevypadaly tak kruté.

Vzpomínási z dětství na zajímavé vzpomínky. Že viděla do jiných svých životů a že se v nich vždy viděla jako samuraj, voják a podobné postavy, poslouchající rozkazy. Muži, kteří bojují. Dokonce s ní rodiče kdesi byli a bylo jim potvrzeno, že ačkoli se dětem vzpomínky po porodu zavřou, jí zůstaly ty dveře otevřené a ona své minulosti skutečně více vnímala.

A tak tato bytost, navyklá na životy mužů, vojáků asi vnímala, že tvrdosti bylo dosti a oblékla si šaty ženského těla, plného emocí a citů. Jenže moc nevěděla, co s tím. Ponižování všeho ženského otcem umocnilo její neznalost a vytvořilo nenávist k tomu, být ženou.

Programy typu “Nenávidím tohle tělo, nevím co s ním”, “není dobré na nic, nechci jej” atd, dokonale odsouvalo její ženskost (sotva se klubající) a nechávalo ji v pozadí. Vyzvihování všech svých mužských aspektů ale i tak nestačilo na to, být klukem, kterého táta uzná. Byla a je prostě holka a s tím netuší, co se dělá. Tělo je slabší, neposlouchá na povel. Nemá to sílu, tedy je k ničemu. je z něj nešťastná. Obláká se jako kluk, stříhá si vlasy, hraje fotbal. odmítá ty ženské projevy. V pubertě velmi nepříjemné přijímání holčičího dospívání.

 A tak její vnitřní žena plakala tam , kde to vytrysklo, v naprosto nevhodných chvílích a ještě umocňovala nepochopení citů a pocitů.

V mužských sportech to Anička zkoušela, ale vůbec se jí nedařilo, jako zakleté. Vnímala ale, že už v těch dávných vzpomínkách z dětství se s ní ti samurajové (tak dobře známí) loučili, a říkali jí, že ona teď už bojovat nesmí. Možná proto, že to její svědomí už chtělo jinak. Byly tam vzpomínky na vypleněné vesnice bezcitnými vojáky, kteří prostě na city neměli prostor.

A tak mi, netradičně k běžnému průběhu terapie, přišla pro ni otázka : “Jak vypadá vaše vnitřní žena? Nechte, ať se Vám ukáže.” A Anička překvapivě popisuje obraz. “Vidím bílého jednorožce”.

Občas dělám s lidmi meditaci na srovnání mužské a ženské energie pomocí obrazu vnitřního muže a ženy. A vlastně vždy je lidé vidí v podobě muže a ženy. Ale obraz nelže a opravdu, další slova popisují jemnost jednorožce, subtilnost, ale přitom sílu. A také krásnou sílící záři, kterou začíná zevnitř svítit. A tou s Aničkou začíná komunikovat. Začíná se nám objevovat a opravdu má atributy ženské síly. Krásné, jemné, silné, Anička vnímá a vidí, co neviděla dřív. 

Ptám se, jak tedy vypadá její vnitřní muž. “Je to černý mustang, silný”. Nu důležité je, že se začínají doplňovat a ladit a že jsou stejně velcí.

Celý proces trval chvíli, nastal, až byly pročištěny hlavní programy z dětství a základních vztahů. A tak si Anička dovolila vstoupit do síly a možností ženy. Dovolila si  její pochopení a doplnění do svých životů a viděla, že ani jedno pohlaví není slabší ani horší. Odcházela s nalezenou silou a zářila úplně jinak. Bylo to dojemné a krásné. Dopřát projevu emocí a citlivosti být v životě.  Zkusit mít ráda život jako žena.

Při odchodu jí říkám : “Tohle si tedy nakreslete”. A ona že prý neumí kreslit….A večer, koukněte, jaký obrázek mi poslala přes MMS. Krása, že? Jak řekla kamarádka : “Ten kůň už tam je a ona přichází. A jednorožec, obraz čistoty a jemnosti, kouzla, spojený s Pegasem. Ta, která vstává z popela a jde žít. 

Tak se pokochejte.

 A jak vypadá Váš vnitřní muž a žena? ladí? Jsou krásní, v harmonii. Mám pro vás meditaci o těch dvou. K harmonii obou energií v nás : 

Je krásné být přítomna při terapiích těmto krásným proměnám a rozpouštění balastu programů. Rozsvěcování člověka svou božskou podstatou. Pokud budešchtít nahlédnou do podvědomého světa, tvořícího tvůj svět i vztahy, ráda ti budu průvodcem. Dovolíme rozpustit stínům a necháme světlo vědomí vstoupit a uzdravit tvůj život. Jako terapeut pracuji už 10 let a kurzy meditace a jógy vedu asi 24 let.

Více najdete :