Je to tak zajímavé místo, že stojí za článek. Wieliczka, městečko, kde se těžila sůl přes 700 let. Sůl z pradávných časů miliony let stará. Čas, kdy sůl byla nad zlato a Polsko z ní mělo 2 třetiny příjmu království. Dostat sůl z hlubin Země bylo ale hodně pracné a elektřina tenkrát nebyla.

Tak co jsme viděli a slyšeli? Legendu, jak mladičká, čerstvě zasnoubená královna Kinga, velmi zbožná, v solném dole v Rakousku hodila prsten do Země. Pak na území Polska navnímala místo, kde se má kopat. Vykopali sůl a v ní ten prsten.Úplně jinde, než byl hozen. 

A to byl začátek dolu Wieliczka, kousek od Krakowa, tenkrát hlavního města. Sůl, podle geologických map, se nachází skoro pod většinou Polska. Tam v muzeu Vám to geologicky vysvětlí.

Všechny údaje si nepamatuji, co zaujalo mě, ráda napíšu. Naše parta vstoupila v počtu 13 lidí, spolu s dalšími tisícemi lidmi denně a čekaly ji mnohá patra schodů – 135m – s takovýmto pohledem dolů. Něco pro klaustrofobiky. Tady kdysi kopáči sjižděli či scházeli do tmy, s kahany, v hadrech. Hrozil tu metan, čili výbuchy, propady stropů, voda atd.

Na metan se musí takto, drží se nahoře. Přesto 10% kopáčů mělo úraz. Dnes ale adrenalinoví lidé si i za nebezpečí zaplatí, že jo?

Taky jsme si zkusili zatočit žentourem. Jsou tam různé, pro koně i pro lidi. Vlastně bych nevěděla, co je žentour.

Než vejdeme do úchvatného sálu, který je chrámem 100 metrů pod zemí, s lustry z dřeva a soli, se solnými sochami atd…dozvíme se, že stěny jsou ze směsi soli a jiných kamen. Z hlušinya že sůl září průhledně pod svitem baterky, uvidíte solné žíly. Líznout si můžete a všude kolem je slano. Tento sál se těžil 100 let, 3 generacemi.

Tohle je pro mě dojemné : Koně, co prožili pod zemí, bez slunce, celý život. Opatrováni, milovaní, ale ve stájích pod Zemí. Prý by si už nahoře nezvykli. A prý, když přece šli přece zase někdy nahoru na zem, museli v noci, pak černá páska na oči, a pomalé zvykání na Slunce.

Jeden z obrazů ve stěně chrámu, Poslední večeře. Jako i jiné obrazy je tam vytesal jeden kopáč. Bez škol, chudý, ale nadaný. Jsou úplně 3D, fakt nádhera. Posadíte se na lavičku, dýcháte slaný vzduch a jen koukáte kolem uchváceni.

Josef a marie s oslíkem. Týž autor.

Takto koukáte a jste v jiném světě.

Sochy okolo nebylo snadné udělat. Prý se hodně tříští, je třeba opatrně. Hold podzemním tvůrcům.

Lustry ze soli a dřeva.

Jako obdivovatelka slaných vod oceňuji toto velké slané jezero, totálně nasycené. Solanka. Také se dá vyvážet nahoru a odpařovat pro sůl. Do této vody z těch stovek tisíc turistů sem tam spadne i foťák apod.  Jednou za rok se jezero čistí. Potápěče musí zatížit stovkami kil zátěže, aby se ponořili. Vytažené přístroje uvidíte ve vitríně. Všude sůl. Zapoměla jsem se zeptat, co by se stalo s třeba s něčím mrtvým. Bakterie tu přece nejsou.

Dřevěné podpěry všude kolem. Teď už se netěží, ale udržet důl pro turisty je stálá práce. Stále se tudy chce valit voda, a ta by to všechno zbořila. Důl sahá do mnohem větší hloubky. Navštívíte pouhou desetinu. Ta je osvětlena a připravena pro turisty.

Jsou tu obchůdky, restaurace  se super jídlem i pitím, celé městečko. Je tu sál pro koncerty, někdy svatby, důležitá setkání.

Určitě běžte do muzea. Uvidíte třeba tyhle obrovské monokrystaly, různé geo vzácnosti i vysvětlení, jak to vše vzniklo a bylo.

V tomto se sůl tahala nahoru. Taky v sudech, voda v pytlích.  Lidé, koně, materiál, jídlo, seno. Protiváhou. Něco dolů a něco zároveň nahoru.

Kahany ve vývoji. S tímto v černé díře. Šichta 7 hodin, ranní a odpolední.

Hlavu si dejte nabok a uvidíte. Buď se kopáči dolů mořili po žebřících, což trvalo dlouho, nebo se spustili rychle po laně. Říkali tomu pekelná jízda. S ohněm, v rychlosti, moc nebezpečné. Zpívali u toho náboženské písně. A dělali to jen ti, co už tam byli dlouho a nebáli se ničeho. Co už tady zažili všechno a přežili.

Ještě na obraze pekelná jízda, hlavičku bokem. samozřejmě jeli dolů a doufali, že přežijí.

Kůň, když ho zdvihnete, je v šoku a nekope. Vedle původní popruh na něj.

1.vláček pro VIP návštěvy, císaře apod. Jaký krásný. Za chvíli 2. třída.

 Zbytek vláčku pro obyčejné lidi.

Sůl na zdech bílá a sůl červená v místech, kde je pod ní železo.

Maketa Wieliczky jako velmi bohatého města. Sůl byla velmi, opravdu velmi hodnotná po mnoho staletí.

Domečky kopáčů. Jo někdo je zařízen v hlavě na pána a někdo na chudého. A podle toho bydlí atd. Je to tak stále, že?

A stěny a dřevo…Nikde v okolí lesy již dlouho nejsou, vše přeměněno na výdřevy. Proto kdo přijel koupit sůl, musel na těch vozech přivézt oplatou dřevo.

A tak, milí přátelé, toto má krátká reportáž, zdaleka neobsahujíc všechno. Měli jsme skvělou průvodkyni, polku, mluvící česky a řekla nám toho moc. Uměla krásně říkat naše “ř”. Musíte si tam zajet sami a vidět to na vlastní oči. Cestování obohacuje.

Jana Fedorčák – van Coppenolle – terapeut těla a duše a objevovatel lidského potenciálu
www.tancimzivotem.cz
mobil: 776 627 442
fb.me/jana.vancoppenolle

inspirativní články, videa a mé akce:
fb.me/ObjevSvujPotencial
blog ze života:
https://www.facebook.com/JanaFeDenik/
Můj video kanál na youtube

Novinka . ONLINE KURZ BŘIŠNÍHO TANCE A MEDITACE.