Jak nechtěně tvoříme, co vůbec nechceme. |

Nelíbí se vám něco? Odsuzujete to? Tohle já v žádném případě a nikdy? Správně je to tak! …Stává se vám to? Bohužel, i tohle je tvoření. Vrtalo mi hlavou…” Jak to, že se lidé bojí, že i když žijí život plný světla, opravdu ctí principy života, že by mohlo přijít něco tmavého(zlo, migranti, teror, násilí) a být to silnější a zničit je?”Přece BŮH, BYTÍ, EXISTENCE je světlo, láska, zdraví, průtok energie a život, hojnost sama.

Přece toto nejsou opaky, i když to tak vnímáme. Přece toto jsou 2 opačné konce jedné stupnice. Na tom 1. světelném konci je život v plném proudu a na tom tmavém je to tak sevřené, že tam ŽIVOT skoro neteče. To 1. musí přece být nesmírně víckrát silnější.
V tmavé velké místnosti stačí jedna malá svíčka a tma už není. Není ale možné, aby do místnosti plné světla někdo vnesl malou tmu. Nic by se nestalo. Světlo přece nezmizí.

Tak jak je to s těmi protiklady?
Aha. Už vím….
Pokud jsme v proudu života a vše přijímáme, skutečně NIC proti čemukoli nemáme(může být tma i světlo, zlý i hodný člověk, alkohol i svěcená voda, černý i bílý), pak si jen vybíráme, podle chuti a preferencí, co se nám líbí užívat. Že třeba nezabiju, nekradu(i když můžu, a kdokoli může), ale vybírám si žít čestně a slušně(protože třeba už vím, že někdy dřív mi po něčem nečestném přišly nepříjemné výsledky). To je PŘIJETÍ a to nepotřebuje vytvářet protipól. Je to jen svobodný lehký výběr bez odsuzování čehokoli.

Ale….když….nesnáším, jak někdo řve(kdysi třeba na mě stále táta řval), pak mluvím jen tiše. Ale odsudek řvaní tu je. A tím pádem buď někde v mém okolí nebo na jiném konci světa musí někdo řvát moc, aby to moje nepřijetí vyrovnal. Pak opak – protipól musí vznikat.
Nesnáším sprostá slova, mluvím jen slušně – někdo někde musí mluvit sprostě. Bohuže lzákon platí i u záležitostí velmi rozšířených a společností chválených. Nesnáším- li (nemám rád, nechci, špatné je …) jatka a týrání zvířat, jezení masa, bití žen, blbé učitelky, zlodějny, nezodpovědnost, Ečka v potravinách, umírání milovaných, nemoci, potraty, nepořádek, nespolehlivost……Pak to tvořím. Tím nepřijetím a odporem tvořím někde jinde někoho, kdo to musí dělat.
Často to musí dělat právě osoba nám blízká, dítě či partner. Nebo třeba šéf.

Když to přijmeme (pozor, nemusíme to začít dělat, ale necháme to existovat pro ty, co to chtějí prožívat), pak si můžeme dál vybírát vegeteriánské jídlo, spolehlivé chování, či zdraví.atd…. Jen nikdo už nemusí předvádět opak.
V člověku je to srovnáno, už v něm není odpor, jen si vybírá a ostatní také mohou. Pak se svět také ladí a je v něm více harmonie a souladu. A když si to zdraví hojnost lásku vyberou náhodou všichni, i to bude v pořádku. Nikdo nemá nic potlačeno, odsouzeno, nic se z pod koberce neklube, co jsme nechtěli vidět a každý jde tam, kde je mu lépe.

Rovnováha vesmíru, rodiny, společenství – naprosto spolehlivě musí být dodržena. Moudrý celek, jako moudrý organismus, stále setrvává ve středu, v nulovém bodě, v dokonalosti. Svět všech možností neustále vyvažuje a vyrovnává. Asi jako my všichni(jsme přece součástí toho celku) . Když někdo příliš řve, máme tendenci uklidňovat. Když je všude moc tmavo, toužíme po jasných barvách. Ten princip vyrovnání je všudpřítomný. Udržuje se rovnováha. Jak v malém, tak ve velkém. Je to logické, že?
A tím je to právě dokonalé. A v tomto tvoření jsme tvůrci my všichni. Ať už to víme nebo ne.

Na světě je jistě dost hojnosti a radosti a lásky pro všechny, kteří si ji vyberou.

Právě tento princip NAPROSTÉHO PŘIJETÍ a vrácení se do světa všech možností, bez nutnosti protipólů využíváme při terapiích s klienty. Na mých stránkách https://tancimzivotem.cz/kategorie/metoda-rus-terapie/

najdete více. Život v tomto stavu je pak nádherný a lehký. Ještě přidávám úžasnou inspiraci, jak začít myslet a vyzařovat skutečným přijetím, skvělý a jednoduchý návod: