Znáte ten pocit svobody a lehkosti na cestách? Stav dítěte, které si užívá všechno nové? A lze jej udržet i doma, v běžných dnech , kdy děláme, co je potřeba a co jsme zvyklí?
Odjezd z běžného prostředí domova znamená pro mě vypnutí běžného času a prostoru a otevření se čemukoli, co přichází. Sice jedeme do penzionku v Tatrách, v naprosto jalové době začátku listopadu, ale i tak to může být nové, nečekané…a taky je.
Slovenská atmosféra mě vždycky nutí mluvit jejich “kúzelným jazykom”. Cestou procházka v ledovém království u vodopádu Janošíkových dier. A milované halušky a pirožky. Cílový hotýlek je tak prázdný, že jsme tu do středy jediní hosté. Jako KRÁL s KRÁLOVNOU na cestách. A tak – že nám uvaří, kdy my budeme chtít a co budeme chtít. “Vegetariánsky bychom rádi”. “Nie je problém, ja sama niejem maso 25 let” říká milá šéfová, která nás pěkně vítá. Že by náhoda? Ale samozřejmě ne – podobné přece přitahuje podobné a náš svět je odrazem našich vysílaných vibrací.
A tak jsme obsluhováni podle našich chutí. Kolem sníh a mráz. Tahle skoro zimní dovolená se stejně změní na ohřívací koupele v nedalekém Vrbově, voda plná calcia, která nás posilí a vyživí až do morku kostí. A to doslova. Jezdí si tady lidé léčit těžké úrazy a pohybové záležitosti.
Oba jsme naladění na lenošení, ale známe se, úplně dlouho to nevydržíme a i ty nějaké horské túrečky přijdou. A za týden máme turnaj ve scrabble, tak tady v těch přidělených útulných peřinkách budeme trénovat….Všechny dobré věci.
“Čím to je, že na DOVOLENÉ a v cizím prostředí umím být tak úplně volná,SVOBODNÁ?” ptám se. Otevřená chvílím tady a teď. Dívám se na svět novýma očima a nic neočekávám. Přijímám věci, jak jsou a reaguji bez předsudků, jak je potřeba. To neVĚDĚNÍ, hlava je vypnutá, netuší totiž ani trochu, co bude. A tak mlčí a pozoruje, nic jiného nemůže. A proto je v ní na cestách klid a plně si to všechno užívám.
Cokoli se stane rutinou, jsou nějaké zkušenosti, navyklosti, běžný provoz, autopilot, okamžitě nastává prostor pro hlavu a její výMYSLY. A tím mizí kouzlo přítomného okamžiku. Který mnoho cestovatelů tak dobře zná. Stav malého dítěte, které zvědavě pozoruje. Je to tak sladké. Svododné, otevřené všemu, co může být, nepopsané zatím žádnou zkušeností.
Tak….další postup, Janičko…přenést tento stav ideálně do celého života, i toho v běžných chvílích doma. Díky bohu, často se to daří, doopravdy mám každý den jiný a je jedna velká improvizace. A cílový stav znám..naštěstí…tedy jdu za ním. Cestami a dovolenkami si pomáhám ho upevnit a nasát.
Je mi jasné, že tak to s námi BŮH – EXISTENCE – ŽIVOT SÁM zamýšlel a takto nás chce mít. Celý život jako na dovolené, dělat, co nás těší a baví (a to je také to, v čem nejlépe projevíme své talenty bohem dané). Smát se a radovat, improvizovat a užívat všechno to dobro a hojnost, která tady pro nás je.
Jen přes své programy a přesvědčení jsme uvěřili nehojnosti a těžkostem, které “musí” být. Nemusí, může a má to být celé jedna příjemná dovolená. Čím víc se mi daří dosahovat tohoto stavu vědomí, tím raději o tom mluvím, píšu a přeji všem okolo, ať si taky vzpomenou. Navzájem se tou radostí nakazíme a pak i ostatní a svět bude zase rájem po lidi s dětskou duší. Příjemná nákaza, které už tolik přátel podlehlo. A pak jsou zázraky a “náhody” na denním pořádku.
Pokud vaše mysl neumí ještě vypínat a má slova jsou ještě nemožná, i když chtěná, moc ráda při terapii KRÁSNÉHO ROZKVĚTU TVÉHO POTENCIÁLU budu průvodcem. Najdeš více na TANČÍM ŽIVOTEM.CZ, také v BLOGU – o metodě RUŠ a terapiích
a přímo na živých AKCÍCH , to je velké potěšení a síla pro všechny, při meditacích a návratech zpátky k SOBĚ
Jana Fedorčák – van Coppenolle
https://tancimzivotem.cz
https://www.facebook.com/jana.vancoppenolle
https://www.facebook.com/JanaFeDenik/ – blog ze života