Je 30.4. a chystáme se na každoroční čarodějnice, tzn. přijde velká spousta lidí a bude se hrát a bude to dlouho. Víme, že pod terasou hnízdí kosi a vídáme je s žížalkama v zobáčku.
Dosud jsem ale neslyšela malé, tedy si myslím, že ještě sedí na vejcích. “Koukej, mají tam 3 mladé, a pěkně velké, jen se podívej” volá Tom. Já s foťákem, přibližuji, obdivuji, fotím, točím. “Jé, jé…pěkné”
“Jakpak je dnes ochráníme od toho hluku?”..Velké přemýšlení a plány….
Bůh vesmír ale vše sám zařídil neuvěřitelně.
Dovolil nám, ať si je ještě nafotíme. Dopoledne je obdivuju, a najednou v tom plném hnízdě nikdo není.
Prostě..oni čekali na pěkný den a právě dnes se rozhodli vyletět ven.
Ještě vidíme 1. pokusy po zahradě, odvoláváme našeho psa, který chce lovit. Díky za to setkání a rozloučení. Tím je vyřešena hlučnost slavnosti.
To ovšem není konec.
Přichází sousedka Dáša a “náhodou” mi povídá, jak má asi taky hnízdo u střech a že tam onehdá byl povyk a že tam nalítla straka(netušila jsem, že klidně zabije a sní mládě v hnízdě), tak neví, jak to dopadlo.
V té chvíli u nás vzadu u plotu velké ptačí pípání. Utíkám tam(naši odchovanci jsou přece skoro jako naše děti) a vážně, mezi kosy straka. Ach..jedno mládě leží celé pobité za plotem, staří šílí okolo. Straka se mě lekla. Vracím se k sousedce, chceme se jít podívat, straka se odvážně vrací a svůj úlovek nese pryč.
Ach….příroda. Rodiče kosi letí za ní.
Snad aspoň ti zbylí mladí své lety lépe zvládnou a dnes už se jim dobře daří. Moc jim přeju kosíkům našim šťastný ptačí život.
Děkuji, že jsem je ještě ráno mohla takto vidět. Vesmír je fakt dokonalý a “myslí na vše”. Zařídil i slavnost bez strachu o mláďata.
Ten příběh je ze života, ani úplně veselý, ani úplně smutný. Je tam vše a z jakého úhlu pohledu se na něj podíváš, takový ho máš. Je v něm tolik krásného – hnízdo v naší blízkosti, možnost si před vylétnutím vše vidět a nafotit, přesný den odletu, aby nebyl problém s hlukem, dokonalost přírody a schopnost ptáku létat zničeho nic….
Je v něm i to ostatní, ale…straka taky musí jíst a jinak to neumí. Je to prostě život sám, takový, jaký je….
Jana Fedorčák – van Coppenolle
www.tancimzivotem.cz
www.tancimzivotem.cz